Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 8 Tdo 147/2008, že jestliže obviněný byl uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jímž nezískal ani se nesnažil získat majetkový prospěch, pak mu soud prvního stupně nemohl ukládat peněžitý trest ve smyslu § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť trestní zákon ve zvláštní části (v ustanovení § 201 odst. 2) uložení peněžitého trestu neumožňoval, a tento druh trestu mu nemohl ukládat ani podle § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť zákonné podmínky pro jeho uložení rovněž splněny nebyly, neboť obviněnému již byl uložen (vedle trestu zákazu činnosti) i trest odnětí svobody.