lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (152)
Juraj Gyarfas (102)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (30)
Martin Maliar (25)
Kristián Csach (24)
Tomáš Klinka (19)
Milan Hlušák (15)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (11)
Zuzana Hecko (9)
Tomáš Čentík (9)
Martin Friedrich (7)
Michal Novotný (7)
Xénia Petrovičová (6)
Adam Zlámal (6)
Pavol Szabo (4)
Radovan Pala (4)
Petr Kolman (4)
Lexforum (4)
Robert Goral (4)
Ján Lazur (4)
Monika Dubská (4)
Josef Kotásek (4)
Natália Ľalíková (4)
Adam Valček (3)
Josef Šilhán (3)
Denisa Dulaková (3)
Jakub Jošt (3)
Michal Krajčírovič (3)
Maroš Hačko (3)
Pavol Kolesár (3)
Peter Pethő (3)
Ivan Bojna (2)
Juraj Schmidt (2)
Lukáš Peško (2)
Bob Matuška (2)
Michal Hamar (2)
Jozef Kleberc (2)
Dávid Tluščák (2)
Jiří Remeš (2)
Anton Dulak (2)
Juraj Straňák (2)
Zsolt Varga (2)
Ladislav Hrabčák (2)
Ludmila Kucharova (2)
Roman Kopil (2)
Martin Gedra (2)
Marián Porvažník (2)
Peter Varga (2)
Maroš Macko (2)
Martin Serfozo (2)
Lucia Berdisová (1)
Robert Vrablica (1)
Bystrik Bugan (1)
Martin Svoboda (1)
Marcel Jurko (1)
Radoslav Pálka (1)
Pavel Lacko (1)
Matej Košalko (1)
Emil Vaňko (1)
Zuzana Adamova (1)
Martin Šrámek (1)
Robert Šorl (1)
Natalia Janikova (1)
Martin Galgoczy (1)
Dušan Marják (1)
Peter Kubina (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Vincent Lechman (1)
Paula Demianova (1)
Peter K (1)
Katarína Dudíková (1)
Vladimir Trojak (1)
Lucia Palková (1)
lukas.kvokacka (1)
Matej Gera (1)
Bohumil Havel (1)
Tomáš Demo (1)
Petr Kavan (1)
peter straka (1)
Róbert Černák (1)
lukasmozola (1)
Zuzana Kohútová (1)
Gabriel Volšík (1)
Vladislav Pečík (1)
Matej Kurian (1)
Peter Janík (1)
Peter Marcin (1)
I. Stiglitz (1)
Michal Ďubek (1)
Nina Gaisbacherova (1)
David Horváth (1)
Roman Prochazka (1)
Nora Šajbidor (1)
Pavol Mlej (1)
Martin Hudec (1)
Petr Steiner (1)
Igor Krist (1)
Viliam Vaňko (1)
Ondrej Jurišta (1)
Tibor Menyhért (1)
Tomáš Ľalík (1)
Ivan Michalov (1)
Juraj Lukáč (1)
Marek Maslák (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Gabriel Závodský (1)
David Halenák (1)
Dušan Rostáš (1)
Ondrej Halama (1)
Tomas Kovac (1)
Ladislav Pollák (1)
Martin Estočák (1)
Miriam Potočná (1)
Ján Pirč (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce

Milan Kvasnica, 04. 02. 2010 v 17:52

Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 29 Cdo 3478/2007, že otázkou důkazní síly soukromé listiny (bez přímé vazby na směnku) se Nejvyšší soud již ve své rozhodovací činnosti zabýval.
V rozsudku ze dne 10. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98 vysvětlil, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel), a správnost (pravdivost). Popření pravosti listiny není pouhým popíráním (jako je tomu v případě popírání její pravdivosti), ale zahrnuje v sobě implicitně tvrzení, že údajný vystavitel listinu nepodepsal ani nevystavil.
Takové popření je proto dostatečně relevantní k tomu, aby pravost listiny musela být dokazována; břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně pravosti listiny je na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

Jakkoli je důkazní břemeno institutem procesního práva, okruh rozhodujících skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a následně též prokázat, je určován hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. V případě sporu o zaplacení vlastní směnky (jejím výstavcem) je proto z ustanovení § 75 a § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 zákona č. 191/1950 Sb. (tedy z hmotněprávních norem, jež upravují sporný právní poměr účastníků takového řízení) nutné dovodit, že žalobce je povinen tvrdit, že žalovaný se podpisem listiny, která vykazuje všechny znaky vlastní směnky (tj. vystavením směnky), zavázal, že žalobci zaplatí žalovanou částku, dosud tak však neučinil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro žalobce vyplývá - jde-lio prokázání tvrzení o vystavení vlastní směnky - rovněž břemeno důkazní.

Úprava zkráceného směnečného řízení provedená v ustanovení § 175 o. s. ř. z tohoto pohledu (tj. z hlediska pravidel určujících rozsah a nositele důkazního břemene ve sporu o zaplacení směnky) žádnou odchylku nestanoví, když nepřisuzuje směnce jinou důkazní sílu než kterékoliv jiné soukromé listině, nezakládá právní domněnku její pravosti, ani neumožňuje, aby důkazní břemeno v průběhu řízení "přešlo" ze žalobce na žalovaného jen proto, že ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz, tedy jinými slovy, že věc byla projednána a rozhodnuta (na místo sporného řízení) ve zkráceném rozkazním směnečném řízení (v obecné rovině k nemožnosti "přechodu" důkazního břemene srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1241/2003, jenž je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Nelze si ostatně ani dost dobře představit, že závěr o tom, který z účastníků je povinen prokázat pravost předložené směnky (podpisu dlužníka na směnce), by mohl být závislý jen na tom, jaký procesní postup soud v dané věci zvolí.

Pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce proto není (nemůže být) významné, zda konkrétní věc bude projednána a rozhodnuta (směnečným platebním rozkazem) ve zkráceném směnečném řízení nebo zda ve věci bude rozhodnuto (rozsudkem) v "běžném" sporném řízení. Způsob projednání věci se projeví (může projevit) pouze v tom, že otázkou pravosti podpisu dlužníka na směnce se v prvním z uvedených případů bude moci soud zabývat (s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení) jen tehdy, pokud žalovaný pravost směnky (pravost svého podpisu na směnce) ve včas podaných námitkách zpochybní. Nastane-li taková situace, ztrácí závěr, který si soud předběžně (bez vyjádření žalovaného a bez provedeného dokazování) před vydáním směnečného platebního rozkazu o pravosti předložené směnky učinil, pro další průběh řízení (tj. pro výsledek námitkového řízení) jakýkoliv význam a soud rozhodující o důvodnosti vznesených námitek posoudí uvedenou otázku podle stejných pravidel jako v jiných sporných řízeních.

Konečně nelze argumentovat ani tím, že důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek (tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků) nese vždy žalovaný. Takový (jinak nepochybně správný) závěr je totiž odůvodněn nikoli zvláštní procesní úpravou směnečného řízení, ale povahou uplatněného (abstraktního a nesporného) směnečného nároku a tím, že kauzálními námitkami (viz koncepce břemene tvrzení a důkazního břemene popsaná výše)se žalovaný brání proti povinnosti plnit existující směnečný závazek.

Závěr, podle kterého důkazní břemeno co do pravosti podpisu dlužníka na směnce tíží věřitele, který práva ze směnky uplatňuje, byl ostatně již zastáván také starší odbornou literaturou. Tak v díle František Rouček, Jednotný směnečný řád, Praha, 1941, str. 322, k výkladu ustanovení článku 69 nařízení č. 111/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný směnečný řád, se uvádí, že nebudí-li směnka podezření, že se staly dodatečně změny obsahu, dokazuje věřitel jen pravost podpisu dlužníkova, naproti tomu nějaké změny směnky, které se staly po podpisu, musel by dokazovati dlužník. Stejně pak též v díle Karol Kizlink a Ján Spišiak, Zmenkové právo podĺa zákona č. 255/1941 Sl. z., na str. 382.

Lze tedy uzavřít, že popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok.


Názory k článku Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce :


  Martin Maliar, 05. 02. 2010 v 07:13 - V zásade

V zásade sa všetky uvedené argumenty môžu presadiť, akurát praktická súvislosť s rozložením dôkazného bremena a dosť striktné nazeranie na dokazovanie v OSK mi nie je jasné.
To, že žalovaný zo zmenky sa podpisom na nej zmenkovo zaviazal patrí k rozsahu štandardných skutkových tvrdení žalobcu. Súd im pred vydaním ZMPR dôvod neveriť a ZMPR vydá. Žalovaný (akoby už v odvolacom konaní) vznesie námietku, že "zmenku nevystavil a nepodpísal". Prezentovaný názor, že na žalobcovi leží dôkazné bremeno preukázať, že žalovaný zmenku vystavil a podpísal, vedie predsa žalobcu k vyčerpaniu jeho dôkaznej pozície, keďže napr. nemusí mať predstavu o okolnostiach podpisu zmenky. Snáď jediný dôkazný prostriedok, ktorý tu prichádza do úvahy je grafologické skúmanie, ktorému by sa mal podrobiť žalovaný (on niečo konal/nekonal), ktorý tvrdí, že ZM nepodpísal. Ja si neviem dosť dobre predstaviť, že by mal súd zaťažiť dôkazným bremenom tohto sporného skutkového tvrdenia žalobcu. Nie je predsa spornou skutkovou otázkou, aby žalobca preukázal, kto zmenku podpísal, ale tá okolnosť, že žalovaný zo zmenky ju nepodpísal (t.j. podpis je falošný, nie je to jeho právny úkon).

Takže. Právo-teoreticky mi výklad o súkromných listinách sedí do tej miery, kým sa nevyčerpá dôkazná pozícia žalobcu. Povaha zmenky neumožňuje, aby žalobca bol v stave a vedel pozitívne preukázať, že žalovaný ju podpísal. Žalobca môže byť predsa už indosantom v rade X a o okolnostiach podisovania nemusí ani tušiť.



  Juraj Alexander, 05. 02. 2010 v 13:45 - Nie

Nesúhlasím Martin. Dôkazné bremeno je totiž len inštitút, ktorý slúži k rozloženiu rizika nemožnosti zistenia skutočnosti. Pokiaľ by teda dôkazné bremeno mal v tomto prípade žalovaný, znamenalo by to, že kým existuje pochybnosť o tom, kto zmenku podpísal, súd sa prikloní na stranu žalobcu a žalovaného, ktorého podpis na zmenke sa nepodarilo preukázať, by zaviazal k plateniu. To by bol samozrejme dosť absurdný záver.

  Michal Novotný, 05. 02. 2010 v 17:46 - Presne tak

aj ja sa prikláňam k názoru Juraja A.

Okrem tej námietky, ktorú uvádza, by som rád tiež upozornil, že aj podľa Winterovej je dôkaz neexistencie určitej skutočnosti vylúčený a dôkazné bremeno v takom prípade zaťažuje toho, kto sa dovoláva existencie tejto skutočnosti.

Z toho per analogiam plynie, že nikto nemôže dokazovať, že "on niečo nepodpísal", ale naopak, druhá strana musí dokazovať, že to podpísala. In concreto samozrejme v takom prípade (ak nie sú svedkovia podpisu) prichádza ako dôkazný prostriedok do úvahy v zásade len znalecké skúmanie podpisu a potom voľné hodnotenie záveru znaleckého posudku súdom, pričom samozrejme každú osobu môže súd donútiť k súčinnosti, teda aj k vzorovým podpisom. Takže súd tu má prostriedky, aby žalobcovi k vykonaniu dôkazu (t.j. k uneseniu dôkazného bremena) dopomohol. Čo ale nič nemení na fakte, že samotný dôkaz pravosti podpisu ťaží žalobcu.

Presne ako napísal NS ČR (a kedysi to bolo vyjadrené aj v § 269 Osp z r. 1911), dôkazné bremeno znáša tá strana, v čiej záujme je, aby súd určitú skutočnosť uznal za pravdivú. Preto dokazovať skutočnosti právo zakladajúce musí tá strana, ktorá právo uplatňuje, dokazovať skutočnosti právo zrušujúce musí tá, ktorá mu odporuje.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím