lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (152)
Juraj Gyarfas (102)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (30)
Martin Maliar (25)
Kristián Csach (24)
Tomáš Klinka (19)
Milan Hlušák (15)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (11)
Tomáš Čentík (9)
Zuzana Hecko (9)
Michal Novotný (7)
Martin Friedrich (7)
Adam Zlámal (6)
Xénia Petrovičová (6)
Petr Kolman (4)
Ján Lazur (4)
Robert Goral (4)
Monika Dubská (4)
Radovan Pala (4)
Josef Kotásek (4)
Natália Ľalíková (4)
Lexforum (4)
Pavol Szabo (4)
Denisa Dulaková (3)
Adam Valček (3)
Pavol Kolesár (3)
Peter Pethő (3)
Jakub Jošt (3)
Josef Šilhán (3)
Maroš Hačko (3)
Michal Krajčírovič (3)
Ladislav Hrabčák (2)
Ludmila Kucharova (2)
Dávid Tluščák (2)
Ivan Bojna (2)
Bob Matuška (2)
Marián Porvažník (2)
Martin Gedra (2)
Roman Kopil (2)
Anton Dulak (2)
Lukáš Peško (2)
Juraj Schmidt (2)
Juraj Straňák (2)
Peter Varga (2)
Jiří Remeš (2)
Jozef Kleberc (2)
Martin Serfozo (2)
Maroš Macko (2)
Zsolt Varga (2)
Michal Hamar (2)
Petr Kavan (1)
Pavol Mlej (1)
Vincent Lechman (1)
David Horváth (1)
Ladislav Pollák (1)
Martin Galgoczy (1)
Viliam Vaňko (1)
Roman Prochazka (1)
lukasmozola (1)
Petr Steiner (1)
Vladislav Pečík (1)
Ondrej Jurišta (1)
Dušan Rostáš (1)
Peter Kubina (1)
Natalia Janikova (1)
Robert Vrablica (1)
Katarína Dudíková (1)
David Halenák (1)
Ján Pirč (1)
Tomas Kovac (1)
Tomáš Demo (1)
Matej Košalko (1)
Martin Hudec (1)
Zuzana Adamova (1)
Marcel Jurko (1)
Radoslav Pálka (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Robert Šorl (1)
Miriam Potočná (1)
Ondrej Halama (1)
Marek Maslák (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Matej Kurian (1)
Tomáš Ľalík (1)
Michal Ďubek (1)
Juraj Lukáč (1)
Martin Svoboda (1)
Bohumil Havel (1)
Tibor Menyhért (1)
Martin Estočák (1)
Igor Krist (1)
Bystrik Bugan (1)
Emil Vaňko (1)
Zuzana Kohútová (1)
Lucia Berdisová (1)
Ivan Michalov (1)
Peter K (1)
Lucia Palková (1)
Peter Marcin (1)
Vladimir Trojak (1)
I. Stiglitz (1)
Gabriel Volšík (1)
Peter Janík (1)
Dušan Marják (1)
Martin Šrámek (1)
Paula Demianova (1)
Gabriel Závodský (1)
Matej Gera (1)
Pavel Lacko (1)
Róbert Černák (1)
lukas.kvokacka (1)
Nora Šajbidor (1)
peter straka (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

Sjednocující právní názor Nejvyššího soudu týkající se rozhodčího řízení

Milan Kvasnica, 25. 05. 2011 v 00:57

Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 31 Cdo 1945/2010 následující:

Z ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení vyplývá, že v rozhodčí smlouvě (popř. doložce hlavní smlouvy) se účastníci musí dohodnout buďto na ad hoc rozhodci (rozhodcích) nebo na stálém rozhodčím soudu, který je zřízen na základě zákona. Jedná-li se o ad hoc rozhodce, jímž musí být vždy fyzická osoba ( § 4 zákona o rozhodčím řízení), může být tento rozhodce či rozhodci (je-li jich více) uveden (uvedeni), případně může rozhodčí smlouva (doložka) podle § 7 odst. 1 citovaného zákona stanovit způsob, jak mají být osoby rozhodců a jejich počet určeny. Z ustanovení § 19 ZRŘ vyplývá, že se strany mohou dohodnout na způsobu vedení řízení a pokud taková dohoda není uzavřena, pak rozhodci postupují způsobem, který si sami zvolí (jednání je ústní, pokud si strany nedohodnou jinak). Na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž nedohodnou-li se účastníci jinak postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel

Jak vyplývá z obsahu spisu, účastníci si v čl.VI. bodu 5. kupní smlouvy dohodli, že veškeré spory, které mezi nimi nastanou nebo mohou nastat, či jakékoliv jiné nároky, budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o., IČ 634986658, sídlem Příkop 8 (budova IBC), 604 10 Brno , s tím, že tyto dokumenty jsou zveřejněny v platném znění na internetových stránkách Sdružení rozhodců . Bylo proto nezbytné uvážit, zda takto mělo být rozhodování případného sporu mezi účastníky svěřeno ad hoc rozhodci (rozhodcům) ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, přičemž soudy obou stupňů (ač tuto problematiku podrobněji nerozebíraly) na tuto otázku fakticky odpověděly pozitivně.

Při úvaze, zda si takto účastníci dohodli pro řešení jejich případných budoucích sporů (za situace, kdy sdružení rozhodců nemělo a nemá charakter stálého rozhodčího soudu, který může být podle § 13 odst.zákona o rozhodčím řízení zřízen pouze na základě zákona), že je bude rozhodovat ad hoc rozhodce, nelze pominout, že výběr příslušného rozhodce byl podřazen režimu Rozhodčího řádu vydaného sdružením rozhodců. Tato obchodní společnost však podle zákona nebyla (a není) oprávněna vydávat statuty a řády (obdobně jako stálé rozhodčí soudy, jejichž statuty a řády jsou obligatorně uveřejňovány v Obchodním věstníku - § 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení), které by mimo jiné především upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení, resp. případně vymezovaly způsob jmenování rozhodců, apod. Jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku předmětem podnikání obchodní společnosti Sdružení rozhodců, s.r.o. byla v rozhodné době poradenská činnost pro rozhodce v rozhodčím řízení, činnost organizačních a ekonomických poradců, týkajících se služeb pro rozhodce a rozhodčí řízení, obstaravatelská činnost pro rozhodce a rozhodčí řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu. Jde o zjevné nastavení podmínek vzbuzujících důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporů. Přitom nelze mít ani za to, že by se účastníci byli případně dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil ad hoc rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě uveden, resp. nebyl jasným a zákonu odpovídajícím způsobem stanoven způsob, jak by příslušný rozhodce měl být určen, když zmiňovaný odkaz (a nadto odkaz jen zcela obecný) na Rozhodčí řád obchodní společnosti Sdružení rozhodců, s.r.o. nelze jako eventuální způsob určení ad hoc rozhodce ze shora uvedených důvodů akceptovat. Jinak řečeno jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen). Tuto skutečnost však soudy obou stupňů zcela pominuly.

Pro úplnost je třeba poukázat na skutečnost, že Ústavní soud České republiky ve svých usneseních opakovaně zaujal právní názor, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu, resp. rozhodce, je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno stanoví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 339/02, sp. zn. IV. ÚS 511/03, sp. zn. III. ÚS 166/05 či sp. zn. III ÚS 145/03, in www.nalus.usoud.cz ). Nejvyšší soud se však ve své sjednocovací rozhodovací činnosti staví na názor, dle nějž není možno pomocí zásady smluvní autonomie negovat v těchto případech zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u níž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit slabšího účastníka závazkového vztahu. Demokratický a právní stát totiž nemůže rezignovat na ochranu práv a oprávněných zájmů, které by mohly být ohroženy v řízení alternativním k soudnímu.


Názory k článku Sjednocující právní názor Nejvyššího soudu týkající se rozhodčího řízení:


  Milan Kvasnica, 21. 10. 2011 v 19:28 - II. ÚS 3057/10

Ústavní soud, maje na zřeteli zejména obecně uznávaný princip autonomie vůle smluvních stran, zastává stanovisko, že pouhé ujednání rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou podmínkou ve smyslu Směrnice a ust. § 56 obč. zák., a nemůže proto samo o sobě přivodit její neplatnost. K závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy (rozhodčí doložky) je zapotřebí zejména individuální posouzení její formulace a jejího obsahu.

http://www.slv.cz/II.US3057/10

  Milan Kvasnica, 13. 11. 2011 v 19:13 - II. ÚS 2164/10

Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

Ve vztahu k výběru rozhodce by za přípustný mohl být považován takový postup, při němž s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci, tzn. výběr by nebyl ponechán pouze na vůli jediného účastníka, neboť jinak by v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky.

http://www.slv.cz/II.US2164/10

  Milan Kvasnica, 07. 03. 2012 v 18:25 - 33 Cdo 3721/2011

Sluší se připomenout rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 26. října 2006, č. C-168/05 (věc Elisa María Mostaza Claro vs. Centro Móvil Milenium SL), ve které Evropský soudní dvůr formuloval závěr, že Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí dohody uplatnil nikoli v rámci rozhodčího řízení, ale pouze v rámci žaloby na neplatnost.

  Milan Kvasnica, 17. 10. 2012 v 23:08 - III. ÚS 1624/12 nařízena exekuce

Obdobná situace nastala i v souzené věci. Stěžovatel ve svém odvolání proti usnesení obvodního soudu, kterým byla proti němu a dalšímu povinnému nařízena exekuce, (mj.) s poukazem na citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 namítal, že rozhodčí nález nemůže být považován na vykonatelný exekuční titul, protože rozhodčí smlouva (doložka), na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán, je neplatná, což zdůvodňoval tím, že byl vydán rozhodcem nikoliv určeným přímo stranami, ale jmenovaným Rozhodčí a správní společností, a. s., tedy právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Odvolací soud však danou námitku odmítl v podstatě jako irelevantní s tím, že nesměřuje vůči skutečnosti, že exekuční titul nebyl vydán oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci. To je však v rozporu s tím, co uvedl Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 2735/11, tedy že jde o otázku pravomoci rozhodce, kterou je odvolací soud povinen se (meritorně) zabývat.

  Milan Kvasnica, 20. 10. 2012 v 14:57 - neuplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky v řízení před rozhodcem

http://www.slv.cz/KSSEMOS75Co36/2012
V řízení o zrušení rozhodčího nálezu vydaného v rozhodčím řízení ve sporu ze spotřebitelských smluv nemohl vnitrostátní soud ani před 1. 4. 2012 zamítnout žalobu spotřebitele pouze s odkazem na ust. § 33 Zákona z důvodu pozdě uplatněné námitky neplatnosti, ale měl sám posoudit, zda rozhodčí doložka, vzhledem k uplatněné námitce neplatnosti, obsahuje zneužívající klauzuli a v důsledku toho mohl napadený rozhodčí nález zrušit dle ust. § 31 písm. b) Zákona i za situace, kdy takovou námitku vznesl spotřebitel až v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.

  Milan Kvasnica, 24. 02. 2013 v 23:51 - Asociace leasingových společností ČR, zkoumání platnosti doložky z úřední povinnosti

Smlouva měla spotřebitelský charakter
http://www.slv.cz/23 Cdo2628/2010

  Milan Kvasnica, 20. 09. 2013 v 14:59 - neuplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky v řízení před rozhodcem-nikoliv spotřebitel

http://www.slv.cz/23 Cdo3896/2012

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, jestliže dovodil, že neplatnost rozhodčí smlouvy je namístě posuzovat vždy z úřední povinnosti, i když námitka k neplatnosti rozhodčí smlouvy ve smyslu § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení nebyla řádně v rozhodčím řízení uplatněna. Takový závěr by mohl odvolací soud učinit jen v případě, že by se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. V daném případě se však jedná o obchodně právní vztah mezi podnikateli a závěr odvolacího soudu je v příkrém rozporu s uvedeným zněním § 33 zákona o rozhodčím řízení. Je třeba dodat, že závěr dovolacího soudu učiněném v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ohledně neplatnosti rozhodčích doložek, na němž odvolací soud postavil své rozhodnutí, je sice použitelný i pro obchodně právní vztahy mezi podnikateli (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2919/2011 veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), ale uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je možné v obchodně právních vztazích mezi podnikateli aplikovat jen pokud oprávněný účastník ve smyslu § 33 zákona o rozhodčím řízení uplatní námitku k neplatnosti rozhodčí smlouvy řádně v rámci rozhodčího řízení, jako tomu bylo v uvedeném rozhodnutí pod sp. zn. 23 Cdo 2919/2011, ale nebylo tomu tak v přezkoumávaném případě.

  Milan Kvasnica, 06. 10. 2013 v 17:45 - zastavení exekuce - 20 Cdo 3755/2012

Nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález ani není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky ( § 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc.

Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu - srov. jeho usnesení ze dne 28. července 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011 - takový závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal).

  Milan Kvasnica, 10. 10. 2013 v 17:24 - 33 Cdo 1201/2012

Zde NS dospěl k závěru o neplatnosti rozhodčí doložky pro spor ze směnky zajišťující spotřebitelský úvěr, když rozhodce měl možnost rozhodovat dle zásad spravedlnosti.

  Milan Kvasnica, 20. 12. 2013 v 01:32 - NS k jednoinstančnosti a písemnosti

Odchylkou od řízení před soudy tak zůstává vyloučení ústního jednání a neexistence možnosti přezkumu. Vyloučení ústního jednání však umožňuje § 19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení. Jedním z cílů zákona o rozhodčím řízení je urychlení řešení majetkových sporů, přičemž vyloučení ústního jednání je jedním z prostředků, jak tohoto cíle dosáhnout. Pokud není absence ústního jednání nijak zneužito (žádné zneužití nebylo v posuzovaném případě zjištěno), nelze říci, že by vyloučení ústního jednání samo o sobě způsobovalo k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Co se týče nemožnosti přezkumu rozhodčího nálezu, zákon o rozhodčím řízení, ve znění účinném v době sjednání posuzované rozhodčí doložky, připouštěl přezkum rozhodčího nálezu ve věci samé pouze v případech, kdy si strany možnost přezkumu ujednaly, což se v posuzovaném případě nestalo. Jde o charakteristický rys rozhodčího řízení a další z prvků zaručující rychlost řízení, tedy jeden z cílů tohoto alternativního řízení k řízení soudnímu. Zrychlení řízení slouží oběma stranám rozhodčí doložky, neboť ty pak mají dříve autoritativně zjištěnu svoji právní pozici. Nelze tedy než uzavřít, že ani tato skutečnost neznamenala k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
http://www.slv.cz/23 Cdo2447/2011

Mno. Zbývá tedy asi jen námitka podjatosti...

  Milan Kvasnica, 02. 01. 2014 v 14:11 - 23 Cdo 1112/2013

Pokud ze skutkového zjištění vyplynul v dané věci závěr, že účastníci si nedohodli, že jejich vzájemné spory bude řešit stálý rozhodčí soud a nedohodli si ani osobu konkrétního rozhodce, když si sjednali, že pro řešení určených sporů mezi účastníky bude určen jediný rozhodce, který bude jmenován předsedou dozorčí rady společnosti Sdružení rozhodců a. s. IČ 63496658, se sídlem Příkop 8, Brno, která není stálým rozhodčím soudem, je namístě přisvědčit dovolatelce, že na řešení otázky neplatnosti rozhodčí doložky v dané věci uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dopadá.

Je možno navíc podpořit uvedený právní závěr i odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, v němž Nejvyšší soud dospěl k obdobnému závěru, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky ( § 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, jestliže rozhodčí nález nevydal rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Uvedený závěr je možné aplikovat i na daný případ, kdy rozhodce měl jmenovat podle ujednání účastníků předseda dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona.

  Milan Kvasnica, 14. 04. 2014 v 22:41 - 21 Cdo 174/2014

seznam rozhodců vedený FO:
http://kraken.slv.cz/21 Cdo174/2014

  Milan Kvasnica, 08. 08. 2014 v 07:26 - přepjatý formalismus

http://www.slv.cz/KSJICCB24Co597/2014

Písemný průběh rozhodčího řízení bez možnosti instančního přezkumu nemusí mít za následek vždy újmu na procesních právech spotřebitele. Shledat rozhodčí doložku neplatnou jen z důvodu, že rozhodčí řízení proběhlo písemně, a rozhodčí nález je konečný, by bylo přepjatým formalismem.

  Milan Kvasnica, 09. 10. 2014 v 02:05 - http://www.slv.cz/33Cdo1616/2014 (proficredit)

Lze uzavřít, že rozhodčí smlouva, jíž se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z osmi jednoznačně určených rozhodců s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, je bez ohledu na to, že nebyla sjednána individuálně, platným právním úkonem; nejde o ujednání, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule.

  Milan Kvasnica, 12. 06. 2015 v 13:16 - Rozhodce určený věřitelem (profidebt)

33 Cdo 68/2014

V posuzovaném případě rozhodčí doložka sice explicitně jmenuje dva rozhodce (fyzické osoby), ale v dalším se dohodly, že rozhodcem ad hoc může být i subjekt určený věřitelem.

Jestliže rozhodčí smlouva obsahuje ujednání, jímž strany určují počet i osoby rozhodců nebo stanoví způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, musí ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím rozhodcům vyhovovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.; jinak řečeno, každý rozhodce ad hoc, jehož strany povolaly v případě majetkového sporu k rozhodnutí, musí být určen transparentně.

Netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě.

Přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců ( § 41 obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu nebo usnesení by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne.

  Milan Kvasnica, 16. 08. 2015 v 09:48 - sudca právo tvorí

Je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy (doložky) vybrat rozhodce ( § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.), právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje (již bez výslovného odkazu na interní dokumenty, ale podle stejných principů) z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Vůle stran vyjádřená v rozhodčí doložce nemůže být respektována, jelikož odporuje pravidlům spravedlivého procesu.
http://kraken.slv.cz/26 Cdo3662/2014

  Milan Kvasnica, 04. 03. 2016 v 16:32 - appointing authority

http://www.slv.cz/II.US2061/15
Dohodli jsme se, že spor rozhodne konkrétní rozhodce a pokud ten nebude moct, tak tímto rozhodcem určený jiný rozhodce.
ÚS neříká, že je to platné, ale pozastavuje se nad tím, že když to zákonodárce umožnil, proč by to platné být nemělo.

  Milan Kvasnica, 17. 03. 2016 v 18:22 - appointing authority NS

http://kraken.slv.cz/23 Cdo852/2015
V usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že dohodnou-li se strany v rozhodčí doložce uzavřené po 1. 4. 2012 na určení rozhodce prostřednictvím třetí osoby (tzv. appointing authority), musí být tato třetí osoba na stranách sporu zcela nezávislá, aby byl zajištěn princip rovnosti stran. Pro posouzení nezávislosti a nestrannosti třetí osoby pověřené určením rozhodce se uplatní stejná pravidla jako pro nezávislost a nestrannost rozhodců. V úvahu přitom připadá jakýkoliv druh závislosti, zejména závislost materiální, stejně jako zájem na výsledku projednávání sporu (srov. Bělohlávek, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. ní. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 374-375.). Výběr rozhodce, který by provedla třetí osoba, jež není nestranná a nezávislá, nelze považovat za transparentní. Zásada nezávislosti a nestrannosti tzv. appointing authority jako jeden z principů rozhodčího řízení přitom platí obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli.

  Milan Kvasnica, 19. 06. 2017 v 01:05 - appointing authority KSHK, zřejmě bude publikováno ve sbírce

http://kraken.slv.cz/KSVYCHK22Co369/2016
Rozhodčí doložka u spotřebitelské smlouvy (která nesvěřuje rozhodnutí sporu stálému rozhodčímu soudu) nemůže ohledně osoby rozhodce platně sjednat jeho určení stranami dohodnutou osobou z neurčitého okruhu dalších nejmenovaných osob.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím