lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (152)
Juraj Gyarfas (102)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (30)
Martin Maliar (25)
Kristián Csach (24)
Tomáš Klinka (19)
Milan Hlušák (15)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (11)
Zuzana Hecko (9)
Tomáš Čentík (9)
Martin Friedrich (7)
Michal Novotný (7)
Xénia Petrovičová (6)
Adam Zlámal (6)
Josef Kotásek (4)
Radovan Pala (4)
Monika Dubská (4)
Ján Lazur (4)
Lexforum (4)
Robert Goral (4)
Petr Kolman (4)
Pavol Szabo (4)
Natália Ľalíková (4)
Pavol Kolesár (3)
Josef Šilhán (3)
Adam Valček (3)
Maroš Hačko (3)
Denisa Dulaková (3)
Jakub Jošt (3)
Peter Pethő (3)
Michal Krajčírovič (3)
Maroš Macko (2)
Jozef Kleberc (2)
Zsolt Varga (2)
Martin Gedra (2)
Ladislav Hrabčák (2)
Lukáš Peško (2)
Jiří Remeš (2)
Martin Serfozo (2)
Roman Kopil (2)
Bob Matuška (2)
Marián Porvažník (2)
Peter Varga (2)
Anton Dulak (2)
Juraj Straňák (2)
Ludmila Kucharova (2)
Michal Hamar (2)
Juraj Schmidt (2)
Ivan Bojna (2)
Dávid Tluščák (2)
Ondrej Halama (1)
Nora Šajbidor (1)
Igor Krist (1)
Petr Kavan (1)
Ján Pirč (1)
Ondrej Jurišta (1)
Michal Ďubek (1)
Róbert Černák (1)
Ladislav Pollák (1)
Martin Estočák (1)
Tomáš Demo (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Martin Galgoczy (1)
Peter Kubina (1)
Zuzana Adamova (1)
Marek Maslák (1)
Miriam Potočná (1)
Dušan Marják (1)
Martin Svoboda (1)
Katarína Dudíková (1)
Vladislav Pečík (1)
Tomáš Ľalík (1)
Pavel Lacko (1)
Lucia Palková (1)
Emil Vaňko (1)
Matej Gera (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Martin Hudec (1)
Viliam Vaňko (1)
Matej Kurian (1)
Lucia Berdisová (1)
David Halenák (1)
Radoslav Pálka (1)
Gabriel Závodský (1)
peter straka (1)
Zuzana Kohútová (1)
Juraj Lukáč (1)
Gabriel Volšík (1)
I. Stiglitz (1)
Matej Košalko (1)
Martin Šrámek (1)
Robert Šorl (1)
Dušan Rostáš (1)
Tibor Menyhért (1)
Roman Prochazka (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Marcel Jurko (1)
Tomas Kovac (1)
Bystrik Bugan (1)
Natalia Janikova (1)
Petr Steiner (1)
Paula Demianova (1)
lukas.kvokacka (1)
Peter Marcin (1)
Ivan Michalov (1)
Peter Janík (1)
Robert Vrablica (1)
Peter K (1)
Vincent Lechman (1)
Bohumil Havel (1)
David Horváth (1)
Pavol Mlej (1)
Vladimir Trojak (1)
lukasmozola (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

Povinnost vyrozumět spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace

Milan Kvasnica, 11. 08. 2011 v 01:35

Nejvyšší soud se v řízení vedeném pod sp. zn.: 33 Cdo 3228/2009 zabýval problematikou zákona o ochraně spotřebitele, konkrétně ustanovením § 19 zákona číslo 634/1992 Sb.

V souzené věci byla dne 17.3.2005 uplatněna u prodávajícího vada zboží, přičemž prodávající sám aktivně kupujícího o způsobu vyřízení reklamace v třicetidenní lhůtě neinformoval.

Kupující z vlastní iniciativy navštívil prodávajícího dne 20.4.2005, kde mu prodávající sdělil, že dne 24.3.2005 (tedy v třicetidenní lhůtě) byla reklamace zamítnuta.

Následně kupující odstoupil od kupní smlouvy s tím, že reklamace nebyla vyřízena v třicetidenní lhůtě.

V soudním sporu prodávající nesouhlasil s právním závěrem, že kupujícímu vzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy, neb prodávající nevyřídil reklamaci včas. Prosazoval názor, podle něhož předal-li kupujícímu dne 20.4.2005 písemné potvrzení o zamítnutí reklamace ze dne 24.3.2005, dodržel zákonnou třicetidenní lhůtu podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. Neztotožňil se s názorem, že prodávající má povinnost v třicetidenní lhůtě informovat spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace, což by znamenalo, že prodávající by byl povinen v uvedené lhůtě doručit spotřebiteli potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace.

Nejvyšší soud však dovolání prodávajícího zamítl s odůvodněním, že pojmu vyřídit použitému ve zkoumaném ustanovení odpovídají významově slova urovnat , uspořádat , popř. vybavit. Všem těmto výrazům je společné to, že ten, kdo v tomto smyslu jednal, docílil stavu, v němž se již nebude muset vyřízenou věcí zabývat. S přihlédnutím k vysvětlenému významu použitého pojmu vyřídit lze logickým výkladem daného ustanovení dojít k závěru, podle něhož přijal-li prodávající od spotřebitele, který jej kontaktoval, věc k reklamaci, pak k vyřízení reklamce dojde až v okamžiku, kdy prodávající spotřebitele vyrozumí (ať už písemně nebo osobně) o tom, jakým způsobem byla reklamace vyřízena (tedy zda byl s reklamací úspěšný či nikoli). Teprve tehdy je možno reklamaci považovat za vyřízenou - prodávající se jí již nebude muset zabývat. Tyto závěry jsou v souladu i s teleologickým výkladem, neboť účelem zákona č. 634/1992 Sb. je ochrana spotřebitele jakožto slabší smluvní strany, která je mimo jiné založena na informační povinnosti prodávajícího, jakožto smluvní strany se silnějším postavením (srovnej § 9 až 14 zákona č. 634/1992 Sb., v nichž je uložena prodávajícímu povinnost informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí vyplývajícího z jeho nesprávného použití či údržby, dále o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav). Rovněž Ústavní soud zaujal právní názor, že ustanovení § 19 zákona č. 634/1992 Sb. je třeba vykládat extenzivně s ohledem na účel zákona, kterým je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany právního vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou, a dovodil, že vyřízení reklamace v sobě zahrnuje podání informace o vyřízení reklamace prodávajícím (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 512/05, na něž odkázal Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2983/08).

Lze uzavřít, že stanoví-li zákon lhůtu 30 dnů k vyřízení reklamace od jejího uplatnění, pak prodejce svou povinnost splní, jestliže v zákonné lhůtě (není-li smluvena lhůta delší) též vyrozumí spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace; tím zabrání vzniku nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti vady.

Není však pravdou, že každé promeškání lhůty k vyřízení reklamace vede automaticky k právu spotřebitele odstoupit od kupní smlouvy. Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn.: 33 Cdo 1711/2009 uvádí, že výrazem ustálené soudní praxe (srov. zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1983 pod č. 22, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008) je, že kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti za vady je důvodné jen tehdy, je-li reklamovaná vada skutečně vadou, vyskytuje-li se u prodané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a má-li takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím zvoleného práva vyžadována. Význam ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. se váže k poslednímu z uvedených požadavků; jako sankci za opožděné vyřízení reklamace stanoví nevyvratitelnou právní domněnku, že kupujícímu (spotřebiteli) svědčí práva z titulu neodstranitelnosti vad, i když jde o vady, které by bylo možno odstranit ( § 622 odst. 1 obč. zák.). Závěr, že nedostatek (závadu) koupené věci, kterou kupující v záruční době reklamoval, se uplynutím lhůty stanovené ve třetí větě § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. stává bez dalšího vadou projevující se jako rozpor s kupní smlouvou ( § 619 odst. 1 obč. zák.), nelze z citovaného ustanovení dovozovat; soud se proto musí vždy existencí tvrzené vady zabývat.


Názory k článku Povinnost vyrozumět spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace:


Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím