Autoři:

Obrovská hejna špačků pomalu opouštějící podzimní Moravu mně připomněla můj starší text věnovaný kurióznímu a veřejnosti dobře známému předpisu z dílny ministerstva životního prostředí: vyhlášce č. 294/2006 Sb., o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného. Zatím jsem tento materiál využíval spíše „interně“, pro výuku vinařského práva na naší fakultě. Po jistém váhání jej publikuji na lexforum.

Doufám jen, že lehký tón mého příspěvku neurazí kolegy věnující se na tomto fóru podstatně „vážnějším“ tématům; ti kritičtější nechť to berou alespoň tak, že vedle mého banálního a velmi neseriozního textu ještě více vynikne propracovanost jejich úvah i závažnost jejich myšlenek.

Nálety hladových špačků na vinice představují jednu z největších starostí každého pěstitele. Krom přímých škod způsobených konzumací hroznů je třeba brát v úvahu náklady na chemickou ochranu proti plísním, které začínají bujet na poškozených bobulích. K odrazení špačků lze využít metody pasivní, zpravidla sítě. Ty ovšem špačci díky své inteligenci hravě překonávají. Mezi účinnější aktivní způsoby ochrany vinice před špačky patří jejich plašení. Tradiční je zapojení hlídačů (tzv. hotařů) zahánějících hejna špačků střelbou slepými náboji či práskáním biče.

V poslední době se k plašení stále více využívají automatická „děla“, jež za pomocí propan-butanové bomby odpalují ohlušující rány. Zatímco špačci si vůči těmto zvukovým efektům pozvolna vybudovali rezistenci, obyvatele vinařských obcí plašící zařízení udržují v pochopitelné nervozitě. Zvuková kulisa řady vinařských vesnic na podzim připomíná bitvu u Verdunu. Zvláštní oblibě u místních se pak těší ti vinaři, kteří ve snaze ušetřit krok či ranní spánek nechají zařízení v provozu i přes noc.

K plašení se také používají elektronická zařízení reprodukující hlasy predátorů či samotných špačků (vyjadřují strach, bolest či varování). Nejde přitom o nějakou zásadně novou metodu plašení. Již v dřívějších dobách se setkáme s její drastickou formou: oslepený špaček byl zavřen do klece zavěšené na vinici a svým agonickým křikem děsil své přilétávající druhy. Plašení špačků reprodukcemi hlasů predátorů či depresivních špačků velmi zaměstnává správní orgány (a také správní soudy) v Německu. Dobře dokumentovaný případ s řadou doprovodných dokumentů lze nalézt zde (čtenáře –germanistu by mohl nalákat i slibný název jedné pasáže z webu, která zní jako z Cimrmana: Auseinandersetzung um die präventive automatische Dauerbeschallung als Vogelabwehr-Methode im volxheimer Weinbau).

Zvukové metody plašení se ovšem ukazují jako málo efektivní a spíše se zdá, že větší rozruch působí mezi dotčenými obyvateli či mezi angažujícími se právníky, než ve špaččích hejnech. Nabízí se pak ultima ratio - ostrá střelba do špaččího hejna jako účinná odrazovací metoda.

Špaček se ovšem nepočítá za lovnou zvěř, je ptákem volně žijícím. Jeho odstřel je proto možný jen na základě výjimky, kterou právní úprava eufemisticky, „politicky korektně“ a (alespoň pro komercialistu) obludně označuje pojmem „odchylný postup“. Pro lovce potom volí obdobné označení - „osoba uplatňující odchylný postup“.

Výjimku ze zákazu likvidace může stanovit individuální rozhodnutí vydané na základě § 5b zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro území vinařské oblasti Morava (s výjimkou vinic nacházejících se na území Národního parku Podyjí) přichází navíc v úvahu postup upravený vyhláškou ministerstva životního prostředí.

Jde o výše zmíněnou vyhlášku „o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného“. Vyhláška svým názvem i obsahem představuje patrně nejhumornější předpis ČR. Je (zcela zaslouženě) předmětem mnoha uštěpačných komentářů nejen od odborné veřejnosti.

Buďme ale za takový předpis vděčni. Tolik odstrašující kazuistiky na minimálním prostoru (vyhláška čítá pouze pět paragrafů) se hned tak nevidí. Doslovný výklad ustanovení vede k mnoha komickým absurditám; vyhnout se jim můžeme jen za použití zdravého rozumu. Vyhláška názorně ukazuje limity právní regulace, jakož i směšnost ambicí o vyřešení neřešitelného.

Úsměvy čtenáře vyvolá již úvodní „něžná“ proklamace(!), podle které „účelem usmrcování není snižování početních stavů špačka obecného lovem, ale zvýšení účinnosti střelby jako metody plašení jedinců špačka obecného“. Z pohledu zastřeleného špačka velmi uklidňující ustanovení. Odstřel má být dále prevencí závažných škod na úrodě révy vinné na vinících (úprava zde tedy nepamatuje na ostatní druhy rév a odrůdy interspecifické, naštěstí však dále takové omezení neobsahuje, když střelbu omezuje na „vinici“ a pás kolem ní).

Berme však vyhlášku vážně a konstatujme, že předpis dále poskytuje určitou „licence to kill“, která má – jak jinak – své instrumentální, časové, lokální, personální, věcné a administrativní předpoklady.

Pojďme nejprve k podmínkám instrumentálním ( § 2 vyhlášky). Nástrojem likvidace může být toliko broková lovecká zbraň, popř. zbraň kombinovaná. Špaček může být likvidován střelbou. Není tedy možné srazit nízko letícího nebo na zemi pochodujícího špačka pažbou zbraně. Vůbec již nepřichází v úvahu házení kamení a jiné ekologické způsoby zabití špačka… Ke střelbě lze využít toliko střely s broky do velikosti 2,5 mm včetně. Vystřelit lze přitom pouze dvakrát. Není sice jasně řečeno, zda jde o omezení v rámci jednoho dne, jedné sezóny či snad života střelce („dědo, tak si pojďte konečně střelit ...“). Ze závěrečné věty § 2 vyhlášky (která ale také stojí za to: “odchylný postup lze uplatňovat opakovaně v případě návratu hejna do dohledu střelce“) však dovodíme, že se tím myslí odražení každého jednotlivého náletu.

Vyhláška dále stanoví, že k likvidaci špačka má dojít „při využití dvou hromadných střel“. Pro nezasvěceného je pozoruhodné označení pouhých dvou střel za střely „hromadné“… myslí se tím však střely s broky.

Střílet lze pouze na okraje hejna. Takto ostřelováno může být ovšem pouze hejno „čítající odhadem minimálně 1000 špačků obecných v dohledu osoby uplatňující odchylný postup“. Jde o nejznámější ustanovení předpisu propagované i populární formou. V praxi jde o nevymahatelné ustanovení, neboť ověření správnosti či nesprávnosti „odhadu“ je fakticky nemožné. Snad jen přistižený lovec počítající způsobem „jeden, dva, tři, čtyři, tisíc“ může počítat se sankcí…

Pozoruhodné je vymezení časových podmínek licence. Doba, kdy se může na špačky střílet, je vymezena rámcově nejen dny - od 15. srpna do 31. října - ale také přesnou denní dobou: střílet lze „po východu slunce“ a „hodinu před západem slunce“. Střelci nezbude než zjistit, kdy v daný den zapadá slunce. Důvod časového omezení střelby není z textu vyhlášky zřejmý, snad jím bude fakt, že na sklonku dne již špačci na vinice zpravidla neútočí. Nebo dal tvůrce vyhlášky špačkům přeci jen šanci?

Lokální podmínky aprobovaného odstřelu byly již zmíněny výše. Na špačky lze střílet toliko na vinicích situovaných na území vinařské oblasti Morava, s výjimkou vinic na území Národního parku Podyjí (kam patří proslulá vinice Šobes). Střílet se smí buď přímo z vinice anebo z navazujícího „padesátimetrového pásu“.

Velmi zajímavé jsou administrativní předpoklady povolené střelby do špaččích hejn. Odstřel lze uplatňovat za podmínky, že místně příslušný orgán ochrany přírody (tj. příslušný odbor životního prostředí) ověřil a vyhlásil, že se v jeho správním obvodu v období od 15. srpna do 31. října vyskytuje nejméně jedno hejno špačka obecného čítající odhadem minimálně tisíc kusů. Otázky zde vzbuzuje případná žaloba na nečinnost správního orgánu v situaci, kdy orgán - vedený např. nadšeným ornitologem - odmítá ověřit a deklarovat existenci nadlimitního hejna ve svém správním obvodu. Anebo na něj i přes svou nejlepší snahu při pochůzkách doposud nenarazil.

Co se týče personálních podmínek stanovených v § 4 vyhlášky, mohou odstřel provádět jen myslivci, kteří se předem ohlásí buď osobně anebo prostřednictvím uživatele honitby místně příslušnému orgánu ochrany přírody. Zde se dostáváme k patrně nejvtipnějšímu ustanovení vyhlášky, která i přes svůj minimální rozsah zavádí v posledním paragrafu(!) legislativní zkratku (snad s tím, že se může ještě hodit). Konkrétně tak činí ve druhém odstavci těmito slovy: „Odchylný postup mohou uplatňovat fyzické osoby, které jsou oprávněny lovit zvěř za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, a které se předem písemně ohlásí osobně nebo prostřednictvím uživatele honitby místně příslušnému orgánu ochrany přírody (dále jen „lovec“)“. Sic! Striktně viděno, zkratka „lovec“ mohla být zavedena také pro orgán ochrany přírody…

Čtenářsky vděčné jsou i podmínky odstřelu špačků věcného charakteru. Podle § 4 odst. 3 vyhlášky „odchylný postup nelze uplatňovat v případě, kdy je hejno již střelbou vyplašeno a odlétá z vinice“. Doslovný výklad by zde svědčil závěru, že střelba je možná i za mizejícím hejnem, pokud ovšem hejno odlétá z jiných důvodů, než je „vyplašení“. Příklad: hejno je již nasyceno, pomalu a spokojeně odlétá a pozdě přispěchavší střelec za ním pálí z čiré pomstychtivosti.

Předpis pak uzavírá druhý věcný předpoklad: „podmínkou uplatnění odchylného postupu je následné dohledání usmrcených špačků obecných, sejmutí ornitologických kroužků, pokud jsou jimi usmrcení jedinci označeni a jejich odevzdání místně příslušnému orgánu ochrany přírody s informací o datu a lokalitě zástřelu“. Sic! Neprávníka možná zarazí zvláštní formulace podmínky připomínající Hlavu 22: odchylný postup, tj. zabíjení špačků, je možný za podmínky následného dohledání“. Teprve sesbírání mrtvolek, odstranění případných kroužků a jejich předání orgánu, má být tedy definitivní aprobací celého postupu. Pro právníka je ovšem jasný důvod této zvláštní „odkládací podmínky legality“: vyhláška se totiž touto formou pokoutně pokouší stanovit další povinnosti.

Čtenáři doporučuji shlédnout kouzelný formulář pro hlášení „zástřelu“.

Můj závěr k vyhlášce ale nebude zdaleka tak odsuzující. Naopak se sluší autorovi předpisu bez ironie poděkovat. Předpis nejenže funguje (jeho cílem bylo umožnit relativně šetrný odstřel špačků, což - zdá se - v praxi vcelku plní), ale navíc i dobře pobaví. Od právního předpisu snad ani nemůžeme chtít více…

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím