lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (152)
Juraj Gyarfas (102)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (30)
Martin Maliar (25)
Kristián Csach (24)
Tomáš Klinka (19)
Milan Hlušák (14)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (11)
Tomáš Čentík (9)
Zuzana Hecko (9)
Martin Friedrich (7)
Michal Novotný (7)
Adam Zlámal (6)
Xénia Petrovičová (6)
Monika Dubská (4)
Petr Kolman (4)
Pavol Szabo (4)
Ján Lazur (4)
Radovan Pala (4)
Josef Kotásek (4)
Lexforum (4)
Robert Goral (4)
Natália Ľalíková (4)
Adam Valček (3)
Maroš Hačko (3)
Pavol Kolesár (3)
Josef Šilhán (3)
Michal Krajčírovič (3)
Jakub Jošt (3)
Peter Pethő (3)
Denisa Dulaková (3)
Lukáš Peško (2)
Dávid Tluščák (2)
Juraj Straňák (2)
Ivan Bojna (2)
Michal Hamar (2)
Martin Gedra (2)
Zsolt Varga (2)
Bob Matuška (2)
Marián Porvažník (2)
Jiří Remeš (2)
Juraj Schmidt (2)
Ludmila Kucharova (2)
Jozef Kleberc (2)
Anton Dulak (2)
Maroš Macko (2)
Roman Kopil (2)
Peter Varga (2)
Martin Serfozo (2)
Peter Janík (1)
Matej Kurian (1)
Dušan Rostáš (1)
Martin Galgoczy (1)
Robert Vrablica (1)
Ján Pirč (1)
Martin Svoboda (1)
Gabriel Volšík (1)
Lucia Palková (1)
peter straka (1)
Dušan Marják (1)
Igor Krist (1)
Robert Šorl (1)
Bohumil Havel (1)
Bystrik Bugan (1)
Zuzana Adamova (1)
Tomáš Demo (1)
Roman Prochazka (1)
Michal Ďubek (1)
Katarína Dudíková (1)
Viliam Vaňko (1)
Tomas Kovac (1)
Matej Košalko (1)
Martin Estočák (1)
Pavel Lacko (1)
Radoslav Pálka (1)
David Horváth (1)
lukasmozola (1)
Peter K (1)
Petr Kavan (1)
Marek Maslák (1)
Vincent Lechman (1)
Ladislav Pollák (1)
Gabriel Závodský (1)
Peter Kubina (1)
lukas.kvokacka (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
David Halenák (1)
Ondrej Halama (1)
Pavol Mlej (1)
Ivan Michalov (1)
Matej Gera (1)
Marcel Jurko (1)
Vladislav Pečík (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Natalia Janikova (1)
Tibor Menyhért (1)
Nora Šajbidor (1)
Paula Demianova (1)
Martin Hudec (1)
Vladimir Trojak (1)
Tomáš Ľalík (1)
Peter Marcin (1)
Róbert Černák (1)
Miriam Potočná (1)
I. Stiglitz (1)
Petr Steiner (1)
Emil Vaňko (1)
Martin Šrámek (1)
Lucia Berdisová (1)
Ondrej Jurišta (1)
Juraj Lukáč (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Zuzana Kohútová (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

Započítanie predreštrukturalizačných pohľadávok v reštrukturalizácii

Martin Friedrich, 30. 12. 2014 v 11:37

Predstavme si nasledujúcu situáciu: 31. decembra sa veriteľ rozhodne konsolidovať saldokonoto svojich pohľadávok a záväzkov. Milá pani účtovníčka mu povie, že voči spoločnosti X má nejaké pohľadávky a záväzky, ktoré sú započítateľné a odporučí mu zaslať spoločnosti X oznámenie o jednostrannom zápočte. Pretože náš podnikateľ/veriteľ je šetrný človek, oznámenie o jednostrannom zápočte zašle poštou 2. triedou. Veď aj tak je 1. januára voľno. Nasledujúci pracovný deň vyjde vo Obchodnom vestníku zverejnenie o začatí reštrukturalizačného konania. Účinky začatia reštrukturalizačného konania nastanú 3. januára ( § 199 ods. 9 ZKR). Veriteľ/podnikateľ nie veľmi sleduje vestník a pre každý prípad majú aj tak všetci novoročné voľno, takže všetci zamestnanci majú voľno. Až o niekoľko dní nášho podnikateľa/veriteľa upozorní jeho advokát, že voči jeho dlžníkovi bolo začaté reštrukturalizačné konanie a mal by si preto prihlásiť pohľadávky do reštrukturalizácie. Náš podnikateľ/veriteľ však advokátovi odpovie, že on si predsa pohľadávky započítal a nemá si preto čo prihlasovať. Avšak advokát mu s ľahkosťou a obratnosťou odpovie baletky, že zápočet nie je podľa § 114 ods. 1 písm. f) ZKR možný a pohľadávku si podnikateľ/veriteľ bude musieť prihlásiť (nech aj advokát niečo zarobí). Ale je to skutočne tak?

Podľa § 114 ods. 1 písm. f) ZKR je jedným z účinkov začatia reštrukturalizačného konania to, že "pohľadávku, ktorá sa v reštrukturalizácii uplatňuje prihláškou, nemožno voči dlžníkovi započítať”. V zmysle § 120 ods. 2 ZKR sa v reštrukturalizácii uplatňujú prihláškou pohľadávky, ktoré veriteľom vznikli najneskôr ku dňu zverejnenia uznesenia o začatí reštrukturalizácie. V opačnom prípade pôjde prednostné pohľadávky, ktoré sa v reštrukturalizácii neuplatňujú prihláškou, ale uspokojujú sa priebežne počas reštrukturalizácie. Na základe by sa preto mohlo zdať, že rada advokáta bolo správna a je bez akýchkoľvek pochybností.

No a teraz tie pochybnosti. Popravde, nebyť Ďuricovho komentára, zrejme by som ani nad tým celým nelámal hlavu. Ale poďme po poriadku - najprv citát z Ďuricovho komentára: “Zákaz započítania nedopadá na tie právne úkony, ktoré veriteľ urobil pred začatím reštrukturalizačného konania, aj keď započítací právny úkon bol doručený dlžníkovi po začatí tohto konania” (Ďurica, M: Zákon o konkurze a reštrukturalizácii. Komentár. C. H. Beck, 2012, str. 760).

Pokiaľ by Ďuricova úvaha bolo správna, de facto by to znamenalo, že bez akýchkoľvek problémov by sme mohli obísť § 114 ods. 1 písm. f) ZKR, pretože ZKR síce vylučuje započítanie pohľadávok z obdobia pred a po začatí reštrukturalizačného konania, no nerozlišuje medzi okamihom vykonania právneho úkonu zápočtu a jeho doručenia dlžníkovi. Úplne bude stačiť, ak dátum vykonania jednostranného zápočtu bude pred dňom začatia reštrukturalizačného konania. Je bezpredmetné, kedy bol zápočet odoslaný a doručený dlžníkovi - môže to byť kedykoľvek po začatí reštrukturalizačného konania.

Ak sa pozrieme na základné predpoklady započítania (NS SR, sp. zn. 5 Obo 54/2010, NS SR R 58/2013, NS SR, sp. zn. 4 M Cdo 14/2011 a podobne), tie potvrdzujú Ďuricov názor:


a)vzájomnosť pohľadávok – musí ísť o dva záväzky medzi tými istými subjektmi, kedy veriteľ jednej pohľadávky je zároveň dlžníkom druhej a naopak,

b)rovnaký druh plnenia – predmetom plnenia oboch pohľadávok musia byť veci rovnakého druhu, nie veci individuálne určené,

c)spôsobilosť pohľadávok na započítanie – musí ísť o pohľadávky zo súkromnoprávneho vzťahu, nie zo vzťahu verejnoprávneho, kompenzabilné nie sú pohľadávky, ktorých započítanie je vylúčené zákonom alebo dohodou,

d)právny úkon smerujúci k započítaniu.

Okamihom vykonania právneho úkonu, aj keď bol urobený až po splatnosti oboch pohľadávok, má účinky spätne k okamihu stretu pohľadávok (ex tunc). K tomuto okamihu, kedy došlo k splatnosti oboch započítavaných pohľadávok, dochádza k zániku pohľadávok následkom započítania a to v rozsahu, v akom sa vzájomne kryjú.

Z hľadiska všeobecných náležitostí započítavacieho úkonu je nerozhodné, kedy bol právny úkon započítania vykonaný alebo doručený: “Z hľadiska doby zániku vzájomných pohľadávok započítaním nie je rozhodné, kedy bol prejav smerujúci k započítaniu vykonaný, resp. kedy došiel druhému účastníkovi” (NS ČR sp. zn. 29 Odo 723/2001).

Pokiaľ je pri “bežnom” zápočte bez právneho významu, kedy bolo oznámenie o zápočte doručené druhej strane, možno tento záver bez ďalšieho preniesť do ZKR s ohľadom na už spomínaný § 114 ods. 1 písm. f) ZKR?

V dôvodovej správy k § 114 ZKR sa, okrem iného, dočítame: “ Začatie reštrukturalizácie má ďalej účinky voči právam veriteľov. Uvedené je nevyhnutným predpokladom na zabezpečenie účelu reštrukturalizácie, ktorým je pri zachovaní maximálneho uspokojenia veriteľov aj zachovanie prevádzky podniku úpadcu alebo jeho časti, čo by bolo veľmi obtiažne, ak by jednotliví veritelia mohli individuálne uplatňovať svoje práva alebo ukončiť obchodné zmluvy, ktoré môžu byť kritické pre chod podniku.” (http://www.nrsr.sk/dl/Browser/DsDocument?documentId=188897 (stav k 30.12.2014)

Rovnako k účelu § 114 ods. 1 písm. f) ZKR aj Ďurica: “Započítanie by znamenalo zvýhodnenie veriteľa oproti ostatným veriteľom a v podstate by išlo o individuálne uspokojenie pohľadávok veriteľa. Započítanie by zároveň spôsobilo nemožnosť vymáhať pohľadávku, ktorú má dlžník (v právnej pozícii veriteľa) voči svojmu dlžníkovi z dôvodu jej zániku.” (Ďurica, M: Zákon o konkurze a reštrukturalizácii. Komentár. C. H. Beck, 2012, str. 760)

Je očividné, že účel § 114 ods. 1 písm. f) ZKR nie je v súlade so všeobecnými zásadami započítania. Teda v súlade je, ale len ak započítavací úkon vykonám po začatí reštrukturalizačného konania, čím ZKR v súčasnom znení jednoznačne preferuje okamih vykonania započítavacieho úkonu.

Pokiaľ malo byť účelom ustanovenia § 114 ods. 1 písm. f) ZKR zamedziť individuálne uspokojenie veriteľov, tak toto ustanovenie sa míňa svojmu účinku, pretože nebráni tomu, aby veritelia antidatovali dátum zápočtu ku dňu predchádzajúcemu dňu začatia účinkov začatia reštrukturalizačného konania. Iná by bola situácia, pokiaľ by ZKR obsahovalo ustanovenie, na základe ktorého by všetci započítavacie právne úkony doručené dlžníkovi po začatí reštrukturalizácie boli voči dlžníkovi neúčinné.

Aj keď existuje nesúlad medzi tým, čo chcel zákonodarca prostredníctvom § 114 ods. 1 písm. f) ZKR dosiahnúť, nemám vedomosť o tom, aby akýkoľvek súd aplikoval teologický výklad a modifikoval tak možnosť doručiť započítavací úkon len do začatia reštrukturalizačného konania za účelom zamedzenia individuálneho uspokojenia veriteľa. Z formálneho hľadiska pri nedostatočnej právnej úprave musím dať Ďuricovi za pravdu. Ak však chceme chrániť dlžníka, tak buď súdy začnú aplikovať teleologický výklad, alebo musí dôjsť k zmene zákona.


Názory k článku Započítanie predreštrukturalizačných pohľadávok v reštrukturalizácii:


  Petr Kavan, 08. 01. 2015 v 22:59 - Nutno vyjít z účelu insolvenčního řízení,

takže se pokusím jít na to od začátku.
V první řadě je nutno vnímat účel insolvence, resp. restrukturalizace. Tím je uspokojení věřitelů na základě plánu, a vedle toho zamezení "individuálních útoků" na dlužníkův majetek. Takovým "útokem" je i započtení: pokud započítávám, dostávám se do výhodnější pozice ve vztahu k těm věřitelům, kteří tuto možnost nemají (a je lhostejné, proč ji nemají).
Tedy pokud inkriminované ustanovení § 114 odst. 1 písm. f) ZKR explicitně zakazuje započtení, je třeba tento zákaz vnímat jako zákaz silný, vztahující se na oba typy započtení (konsensuální i jednostranné, tedy činěné ze strany věřitele dlužníka jako v představeném praktickém příkladu výše). Ve vazbě na smysl a účel řízení jde o zákaz, který nelze prolomit a můžeme jej přirovnat k zákazu normovaném svého času v § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb. (ZKV). NS ČR pro tento zákaz dovodil onu zmíněnou "silnou povahu", tzn. že není možná jakákoli forma započtení na dlužníkův majetek poté, co dojde k prohlášení konkursu.
Věta z komentáře M. Ďurici, kterou mimochodem cituje ve všech svých třech vydaných komentářích k ZKR, však vychází z toho, že přiznává účinky kompenzačního úkonu i tam, kde formálně vzato půjde o úkon učiněný správně ještě před započetím restrukturalizačního řízení. Podle mého názoru byla opomenuta jedna věc, a to perfekce jednostranného započtení. K ní dochází až tehdy, jakmile se započítací (kompenzační) úkon provedený věřitelem dlužníka ocitne v jeho sféře (jednostranné započtení je takto složeným právním jednáním - vida, jak se hodí zdánlivě suchá teorie probíraná v základech "teorie práva"). Jestliže k dosažení sféry dlužníka dojde až poté, co působí zákaz započtení dle § 114 odst. 1 písm. f) ZKR, není možné přihlížet k tomu, že bylo učiněno ještě před samotným zahájením restrukturalizace. Pokud tedy M. Ďurica neodlišuje pouhé provedení jednostranného započtení (kdy samotné právní jednání mohu uskutečnit hluboce před účinky stop-stavu k započtení) a způsobení jeho účinků, k nimž může dojít až doručením projevu jednajícího subjektu (věřitele) do dispozice adresáta (dlužníka), je to pojetí vadné.
Připustíme-li, že mohu právně jednat hluboce před účinky zahájení restrukturalizace, avšak bez dopadu do sféry adresáta (věřitele), znamenalo by takové pojetí možnost jakéhokoli věřitele víceméně úspěšně antedatovat své právní jednání a doručit jej do sféry dlužníka až po účincích zahájeného řízení a tedy v době, kdy se prosadí zákaz započtení. To je však poněkud absurdní konstrukce a jde do opozice s výchozí tezí, totiž ochránit dlužníka do té míry, aby mohl postupovat v realizaci restrukturalizace. Ostatně to je zmíněno v postu v předposledním odstavci.
V rámci interpretace panuje shoda, co je účelem zákazu započtení. Musí však být přihlédnuto k tomu, jak k jednostrannému započtení dochází, a je-li započtení jednostranné, nelze patrně uznat relevanci právnímu jednání, jež není doručeno do sféry adresáta. To platí i pro mezní případy (projev vůle odešlu do sféry dispozice den před aktivací účinků zákazu započtení), nicméně tady platí obecné pravidlo pro způsobení právních následků, totiž že jednání má následky až tehdy, dojde-li do dispozice adresáta.
Možnost konsensuálního započtení nebo započtení dlužníka vůči věřiteli tím dotčena není, protože by se měla prosadit zásada, že ani v rámci insolvenčního řízení není možné prolomit či oslabit práva nabytá v dobré víře (my tuto zásadu máme přímo v § 5 InsZ), s čímž koreluje možnost započtení v situacích, kdy je kompenzabilita dána ještě před aktivací účinků insolvenčního řízení (srov. § 140 InsZ); jsou-li v takovém případě splněny zákonné předpoklady pro započtení ještě před rozhodnutím o úpadku, lze započítávat i poté, co nastanou účinky konkursu jako způsobu řešení úpadku. Uvedené pravidlo není omezeno jen výslovným vyjádřením a mělo by se prosadit obecně (právě se zřetelem na zásady řízení).
Z výše uvedených důvodů mám za to, že dojití projevu vůle jednostranně kompenzovat vůči dlužníkovi až poté, co se aktivoval zákaz započtení, je započtením nedovoleným a jdoucím proti smyslu a účelu zákazu započtení podle § 114 odst. 1 písm. f) ZKR.

  Petr Kavan, 08. 01. 2015 v 23:11 - Ještě dodávám,

že komentářovému výkladu patrně předchází myšlenka, že jednostranným započtením se účinky zrušení pohledávek aktivují ex tunc. Nicméně k jednostrannému započtení je nutno právně jednat, a v tom je ten "zakopaný pes". Bez právního jednání (započítacího projevu) se účinky jednostranného započtení neaktivují.
Co je ale na zajímavou diskusi: podoba možného započtení v souladu se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře. Má tedy smysl stanovit zákaz jednostranného započtení věřitele vůči dlužníkovi, pokud jde o pohledávky, jejichž započitatelnost (kompenzabilita) nastala ještě před účinky zahájení restrukturalizace? Z ekonomického hlediska se vyrovnáním vzájemného salda (ničím jiným započtení není) nestalo nic dramatického; dlužník nepřišel o majetek a věřitel nemá významnou výhodu (za fair podmínek týkajících se okolností nabytí protipohledávky, kterou dlužníkovi započítává).
Ještě opravuji malou chybu, když v rámci poukazu na silný zákaz započtení po vzoru českého ZKV jsem pominul, že § 114 odst. 1 písm. f) ZKR dopadá jednoznačně jen na případy započtení jednostranného. Za přehlédnutí se omlouvám :-)

  Juraj Gyarfas, 09. 01. 2015 v 11:53 - odstúpenie

Ďakujem za veľmi zaujímavú tému. Nedala by sa rovnaká logika aplikovať aj na odstúpenie (síce platí reštrukturalizačné moratórium, ale účinky sú predsa ex tunc - alebo teda aspoň pri občianskoprávnom odstúpení)?

  Martin Friedrich, 11. 01. 2015 v 12:52 - Martin Friedrich

@ Petr: voči Vášmu názoru nemám výhrady, no stále si mýslim, že znenie § 114 odst. 1 písm. f) ZKR sa míňa účinku. Je nesporné, že § 114 odst. 1 písm. f) ZKR platí bez výhrad na všetky zápočty vykonané po začatí reštrukturalizačného konania (rozumej na právny úkon uskutočnený po začatí reštrukturalizačného konania). Môžeme rovnaký záver aplikovať na kompenzačný právny úkon vykonaný pred začatím reštrukturalizačného konania, no doručený po jeho začatí? Myslím si, že v tomto prípade právna úprava nezodpovedá účelu, ktorý zákonodárca zamýšlal. Preto ma zaujala Vaša veta: "NS ČR pro tento zákaz dovodil onu zmíněnou "silnou povahu", tzn. že není možná jakákoli forma započtení na dlužníkův majetek poté, co dojde k prohlášení konkursu." Ak sa nenahneváte, vedeli by ste uviesť sp. zn. tohto rozhodnutia? Ja osobne nemám vedomosť o rozhodnutí súdu, ktorý by vyriešil mnou načrtnutú situáciu v prospech dlžníka, t. j. oznámeniu o jednostrannom zápočte doručenom po začatí reštr. konania by nepriznal právne účinky.

K Vašej otázke o zmyslu stanovenia zákazu započítania: ja to vnímam z pohľadu dlžníka. Ak stanovíme zákaz zápočtu znamená to, že veriteľ si bude musieť svoju pohľadávku prihlásiť do reštrukturalizácie a na druhej strane dlžníkovi zostane pohľadávka, ktorú môže počas reštrukturalizácie vymáhať. I napriek tomu, že dlžník v reštrukturalizácii nie je oslobodený od súdnych poplatkov, vymáhanie pohľadávok je jedným zo spôsobov získania peňazí pre ďalší hospodársky život dlžníka. Bez zákazu zápočtu by vymáhanie tejto pohľadávky nebolo možné.

@Juraj: výborná otázka. Prihodím k tejto otázke aj ja nejaké drobné. Ak to veľmi zjednouším, bolo by prípustné, pokiaľ by bolo v prípade občianskoprávnych vzťahov odstúpenie možné (odstúpenie s účinkami ex tunc), zatiaľ čo v prípade obchodnoprávnych vzťahov by toto odstúpenie nebolo možné (účinky ex nunc)? Myslím si, že z pohľadu konkurzu a reštrukturalizácie nie je vhodné, aby jednému právnemu inštitútu sme priznávali rozdielne právne účinky - bolo by to v rozpore s účelom konkurzu a reštrukturalizácie.

Podľa mňa zákonodárca nedotiahol do konca tieto zákazy, pretože nerozlišuje medzi okamihom vykonania právneho úkonu, jeho doručením úpadcovi/dlžníkovi a účinkami tohto právneho úkonu. ZKR explicitne zakazuje tieto právne úkony po vyhlásení konkurzu/začatí reštrukturalizačného konania, no čo s jednostrannými právnym úkonmi vykonanými pred vyhlásením konkurzu/začatím reštrukturalizačného konania?

  Petr Kavan, 12. 01. 2015 v 13:48 - Petr Kavan

@Martin: Martine, ohledně silné (NS hovoří o "absolutní") povahy započtení v rámci ZKV jde o rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 3017/2010 (ze dne 27/9/2011). Uveřejněn v Soudní judikatuře - přílohy č. I z r. 2012 (příloha celá věnována judikatuře ke konkursům a insolvencí, v r. 2012 vyšly takto celkem dvě).
Jinak, právě ten silný zákaz je nutno vztáhnout i na situaci, kterou popisujete, tedy když uděláte projev směřující k započtení a mezi projevem a dojitím do sféry dlužníka se aktivují účinky restrukturalizačního řízení. Bohužel, stejně jako u ZKV svého času a v ZKR u vás teď jde o konflikt účinků, když jednostranné započtení směřuje do minulosti, a tato úprava pak zakládá ekonomickou nerovnováhu. Jinak, NS ČR ještě v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 254/2009 konstatoval, že účinky započtení nepřípustně provedeného v době konkursu dlužníka /tzn. v rozporu s § 14 odst. 1 písm. i/ ZKV) se neaktivují ani tehdy, pokud by např. byl konkurs zrušen. Toto rozhodnutí ale nepovažuji za přesvědčivé.... ale vysvítá z něho jasný postoj NS k započtení dle staré právní úpravy ZKV. Jinak ale vcelku souhlasím s Vaším názorem, že takto koncipovaný zákaz (jednostranného) započtení není příznivý pro nikoho: lepší by bylo posoudit jednání započítávajícího věřitele jako jednání v dobré víře a uznat, že pokud úkon k započtení provedl a projev vůle adresoval dlužníkovi v době před aktivací účinků zahájení řízení, jedná se o započtení přípustné. Problém je však v tom, že jakmile za této textace ZKR začnete ustupovat, můžete dospět k porušení zásady rovnosti věřitelů. Mnohem lepší by bylo normovat, že započtení bude přípustné vždy, pokud předpoklady pro jeho realizaci nastaly před inkriminovaným okamžikem (jako to činí § 140 InsZ).

  Petr Kavan, 12. 01. 2015 v 14:09 - Střet zásad konkursního řízení

Ještě mě napadá, že tady se vlastně (jak pro započtení věřitele, tak pro odstoupení, jak zmínil J. Gyarfas) jedná o klasický střet zásad konkursu, které jsou stejně silné. Na jedné straně bychom měli zachovat stejné postavení pro všechny nároky věřitelů, na straně druhé je nutno respektovat práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením řízení. Pokud jde o odůvodnění případného prolomení jedné či druhé zásady, bylo by možné jít cestou vytvoření nějakého testu pro vážení smysluplnosti a nutnosti zachování obou zásad, a přitom respektovat materiální podstatu započtení: započtení není nic jiného než právem aprobovaná možnost způsobit zánik pohledávek určitých vlastností, ekonomicky jde o neposkytování plnění a svou podstatou o zúčtování.
V rámci pohledu směrem k dlužníkovi a při zohlednění formulace zákazu započtení by bylo asi věcně korektní přiznat )činky započtení, jestliže projev byl realizován před aktivací účinků řízení a doručen až poté; samozřejmě by záleželo na tom, zda byl započítávající věřitel opravdu v dobré víře směrem k situaci dlužníka (pro bdělého věřitele, který situaci dlužníka sleduje, by návrh na restrukturalizaci mohl být i očekávaný).
Patrně rozhodující bude opravdu případné zdůvodnění a velmi pečlivě vážené všechny skutkové okolnosti jednotlivého případu.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím