lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (159)
Juraj Gyarfas (106)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (36)
Kristián Csach (26)
Tomáš Klinka (25)
Martin Maliar (25)
Milan Hlušák (21)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (12)
Zuzana Hecko (9)
Tomáš Čentík (9)
Martin Friedrich (9)
Michal Novotný (7)
Adam Zlámal (6)
Xénia Petrovičová (6)
Robert Goral (5)
Lexforum (5)
Radovan Pala (4)
Josef Kotásek (4)
Michal Krajčírovič (4)
Monika Dubská (4)
Petr Kolman (4)
Maroš Hačko (4)
Pavol Szabo (4)
Ján Lazur (4)
Natália Ľalíková (4)
Josef Šilhán (3)
Ladislav Hrabčák (3)
Peter Pethő (3)
Ivan Bojna (3)
Jakub Jošt (3)
Denisa Dulaková (3)
Pavol Kolesár (3)
Adam Valček (3)
Peter Varga (2)
Jiří Remeš (2)
Lukáš Peško (2)
Zsolt Varga (2)
Michal Hamar (2)
Juraj Schmidt (2)
Dávid Tluščák (2)
Marián Porvažník (2)
Ludmila Kucharova (2)
Roman Kopil (2)
Marek Maslák (2)
Peter Kotvan (2)
Bob Matuška (2)
Martin Gedra (2)
Jozef Kleberc (2)
Gabriel Volšík (2)
Juraj Straňák (2)
Andrej Kostroš (2)
Ondrej Halama (2)
Anton Dulak (2)
Martin Serfozo (2)
Maroš Macko (2)
Vladimir Trojak (1)
Tomáš Pavlo (1)
Gabriel Závodský (1)
Tomáš Korman (1)
Peter Kubina (1)
Ivan Kormaník (1)
Jana Mitterpachova (1)
Pavel Lacko (1)
Tomáš Demo (1)
Igor Krist (1)
Ivan Priadka (1)
Bohumil Havel (1)
Martin Estočák (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Marcel Jurko (1)
Juraj Lukáč (1)
Peter Janík (1)
Vladislav Pečík (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Robert Vrablica (1)
Martin Galgoczy (1)
Lucia Berdisová (1)
Tomas Kovac (1)
Peter Marcin (1)
Dušan Rostáš (1)
Martin Poloha (1)
Marcel Ružarovský (1)
Matej Kurian (1)
Petr Steiner (1)
Jaroslav Nižňanský (1)
David Halenák (1)
Dušan Marják (1)
Viliam Vaňko (1)
Zuzana Klincová (1)
Martin Šrámek (1)
Michal Jediný (1)
Matej Gera (1)
Zuzana Adamova (1)
Vincent Lechman (1)
Róbert Černák (1)
Jakub Mandelík (1)
Bystrik Bugan (1)
Tibor Menyhért (1)
Tomáš Ľalík (1)
Ondrej Jurišta (1)
Zuzana Kohútová (1)
jaroslav čollák (1)
Emil Vaňko (1)
Robert Šorl (1)
Zuzana Bukvisova (1)
Ján Pirč (1)
Radoslav Pálka (1)
Martin Hudec (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
I. Stiglitz (1)
Pavol Mlej (1)
Ivan Michalov (1)
peter straka (1)
Matej Košalko (1)
Petr Kavan (1)
Miriam Potočná (1)
Nora Šajbidor (1)
Martin Svoboda (1)
Eduard Pekarovič (1)
Michal Ďubek (1)
Roman Prochazka (1)
Katarína Dudíková (1)
Peter K (1)
lukasmozola (1)
Natalia Janikova (1)
lukas.kvokacka (1)
David Horváth (1)
Lucia Palková (1)
Paula Demianova (1)
Ladislav Pollák (1)
Richard Macko (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

K podjatosti insolvenčního správce

Michal Krajčírovič, 18. 03. 2017 v 21:23

Na schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání (jednoduše: zpravidla na prvním jednání v rámci insolvence/konkursu) jsou oprávněni věřitelé odvolat (soudem) jmenovaného insolvenčního správce a zvolit jiného, hlasuje-li pro více než polovina věřitelů ( § 29 odst. 1 insolvenčního zákona).

Zde se však dle mého velmi tvrdě sráží dvě ustanovení insolvenčního zákona - jednak toto právo dle § 29 a jednak § 24 (je insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti).

Předně je třeba zmínit jednu podstatnou okolnost: přezkumných jednání (resp. následujících schůzí věřitelů) se v případě "drobných" dlužníků (typické oddlužení) nikdo z věřitelů neúčastní a zůstává soudem jmenovaný správce - věřitelů je navíc obvykle celá řada, byť s relativně malými pohledávkami, a tak "kolektivní kašlání na účast" i těm, kteří by se náhodou účastnit chtěli, nedává žádnou šanci na rozhodování o jmenování jiného správce. Odměna správce je u těchto oddlužení též maličká - cca 60tis. Kč během pěti let.

U "velkých" insolvencí a konkursů je ale situace zásadně jiná: Předně jde věřitelům o často mnoha (deseti|sta) milionové pohledávky a jednání soudu se tak důsledně účastní, a pak je zjevný jejich zájem, aby takto velká řízení řešil pokud možno jim známý správce. Vzhledem k odměně správců dané vyhláškou 313/2007 může odměna správce dosáhnout značných částek a bez problému vyrovnat i příjem ze stovek oddlužení, pro správce tedy jde o jakýsi svatý grál "správcování".

U správce dosazovaného velkými věřiteli tak lze dovozovat předpoklad jisté loajality a otázka podjatosti je různými soudy posuzována skutečně rozmanitě:

V rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (KSPL 27 INS 29067/2014 – B – 45) soud dospěl k tomu, že skutečnost, že správce sídlí na stejné adrese jako advokát zastupující největšího věřitele, který ho do funkce dosadil, a ten samý advokát insolvenčního správce v jiných řízeních zastupoval, důvod k podjatosti není.

V obrovské insolvenci Rezidence Kavčí Hory a.s. věřitel Credit Suisse se stamilionovou pohledávkou ustanovil správce, který je ve všech sporech zastoupen advokátem, který je zakládájícím členem nadace, jejímž členem je mimo jiné advokát zastupující Credit Suisse v tomto řízení. Jeden z věřitelů z "opačného tábora" podal obsáhlý návrh na odvolání správce, který prvně prvoinstanční soud zamítl, Vrchní soud v Praze však zaujal opačný názor a pro onu pohledávku věřitele Credit Suisse došlo k ustanovení odděleného správce.

Přes čáru je už evidentně situace, kdy správce sdílí provozovny s advokáty zastupující věřitele v dané insolvenci a současně některé (velkou část) z věřitelů v dané insolvenci zastupují, přičemž dosadili i konkrétního správce. Mému návrhu na odvolání správce pak vyhověl jak prvoinstanční soud, Tak odvolací Vrchní soud v Praze (3 VSPH 1644/2015-B-83).

Aktuální (dle mého špatný) systém rozdělování insolvencí, kdy jsou správci nuceni mít pobočky v co nejvíce okresech (působnosti okresních/obvodních soudů), v novele již "jen" v krajích, ale bohužel svádí k tomu, že se správci snaží umísťovat pobočky k advokátům v dané oblasti a tím je otázka podjatosti z pohledu sídla/sídel prověřitelná dost problematicky.

Je otázkou, jestli je vůbec správná možnost odvolat správce "jen" rozhodnutím věřitelů (bez příčiny v podobě pochybení), samozřejmě nedochází nikdy k ustanovení správce, který by věřiteli nešel na ruku (náhodně vybraného správce už ustanovil "kolečkem" soud). Dle mého tedy není otázkou, jestli je takový správce zaujatý (neříkejme rovnou podjatý) vůči některým věřitelům, ale spíše kolik.


Názory k článku K podjatosti insolvenčního správce:


Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím