Ústavní soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: I. ÚS 273/06, že skutečnost, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (když může dokazování za jistých podmínek opakovat nebo je i doplnit), neznamená, zejména s přihlédnutím k zásadě přímosti a ústnosti, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, které soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení ve spojení s listinnými důkazy. Proto, chtěl-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených důkazů předloženými listinami ve spojení s výpovědí účastníků řízení, bylo nutno, aby tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení těchto důkazů (obdobně srovnej nález sp. zn. II. ÚS 363/06 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1940/2000 či rozhodnutí č. 64/66).
Odchýlil-li se odvolací soud od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž však dokazování zopakoval, pak tento postup není v souladu se zásadami spravedlivého procesu, neboť tímto došlo k odnětí reálné možnosti jednat před soudem, spočívající v oprávnění právně a skutkově argumentovat, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.