Ústavní soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: IV. ÚS 133/08, že nelze ponechat stranou závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 202/06. V uvedené věci šlo, obdobně jako v nyní souzené věci, o neoprávněný odběr elektřiny a o aplikaci ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona, jehož aplikační intence Ústavní soud v označeném nálezu vymezil, na něž lze, včetně úvah vztahujících se k jím provedenému testu proporcionality, pro stručnost odkázat. Ústavní soud v uvedeném nálezu také vyjádřil názor, že mají-li mít zaručen stejný obsah a stejnou ochranu (čl. 11 Listiny, čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě) právo dodavatele nebýt majetkově poškozen (v důsledku nezaplacení za spotřebovanou energii) a na druhé straně právo odběratele být chráněn proti úbytku majetku (tj. být škodně odpovědným subjektem jen tam, kde to zákon předvídá), nesmí ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý. Takový stav však i v nyní posuzované věci podle přesvědčení Ústavního soudu nastal, pokud obecné soudy v situaci oslabené ochrany stěžovatelova vlastnického práva samotnou zákonnou úpravou pominuly resp. dostatečně nehodnotily v řízení zjištěný fakt, že dne 23. 2. 1999 provedli zaměstnanci žalobce odpojení odběrného místa od proudu a na měřícím zařízení současně provedli i odečet spotřeby (který byl vyúčtován fakturou, navíc označenou jako konečná), přičemž nezjistili žádný neoprávněný odběr ani porušení měřícího zařízení či jiný zásah do elektroměru a tento ponechali na místě další měsíc. Za stavu, kdy od uvedeného data bylo již odběrné místo odpojeno od elektrického proudu a lze tedy logicky předpokládat, že poté již k neoprávněnému odběru fakticky docházet nemohlo, měla být větší pozornost věnována - s připomenutím v uvedeném nálezu konstatované platnosti tříprvkové konstrukce odpovědnosti, která vyžaduje existenci škody, protiprávního jednání či opomenutí odpovědného subjektu a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním či opomenutím a škodou i v případě aplikovaného ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona, jakož i závěru, že situace, kdy se na vznik škody usuzuje z poškození měřidla, klade zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů prokazujících, že k poškození elektroměru došlo ve sféře odběratele - zjištění skutečného data a okolností zásahu do měřícího zařízení, případně měla být (i při vědomí skutečnosti, že stěžovatel formálně smluvní vztah se žalobcem neukončil řádným odhlášením ukončení odběru) brána v potaz i odpovědnost žalobce resp. jeho pracovníků za řádně prováděnou práci, plynoucí minimálně z obecných ustanovení o předcházení škodám (§ 415 občanského zákoníku).