lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (159)
Juraj Gyarfas (106)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (36)
Kristián Csach (26)
Martin Maliar (25)
Tomáš Klinka (25)
Milan Hlušák (21)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (12)
Zuzana Hecko (9)
Martin Friedrich (9)
Tomáš Čentík (9)
Michal Novotný (7)
Adam Zlámal (6)
Xénia Petrovičová (6)
Robert Goral (5)
Lexforum (5)
Maroš Hačko (4)
Michal Krajčírovič (4)
Monika Dubská (4)
Petr Kolman (4)
Josef Kotásek (4)
Ján Lazur (4)
Natália Ľalíková (4)
Pavol Szabo (4)
Radovan Pala (4)
Pavol Kolesár (3)
Adam Valček (3)
Jakub Jošt (3)
Denisa Dulaková (3)
Peter Pethő (3)
Ladislav Hrabčák (3)
Ivan Bojna (3)
Josef Šilhán (3)
Andrej Kostroš (2)
Juraj Schmidt (2)
Anton Dulak (2)
Maroš Macko (2)
Martin Serfozo (2)
Ondrej Halama (2)
Ludmila Kucharova (2)
Marián Porvažník (2)
Michal Hamar (2)
Peter Varga (2)
Martin Gedra (2)
Dávid Tluščák (2)
Marek Maslák (2)
Zsolt Varga (2)
Gabriel Volšík (2)
Juraj Straňák (2)
Jozef Kleberc (2)
Jiří Remeš (2)
Bob Matuška (2)
Lukáš Peško (2)
Roman Kopil (2)
Peter Kotvan (1)
Paula Demianova (1)
Tomáš Korman (1)
Ivan Priadka (1)
Jakub Mandelík (1)
Emil Vaňko (1)
Matej Košalko (1)
Peter Janík (1)
Ivan Kormaník (1)
Róbert Černák (1)
I. Stiglitz (1)
Zuzana Kohútová (1)
Marcel Jurko (1)
Richard Macko (1)
Vincent Lechman (1)
lukas.kvokacka (1)
Dušan Marják (1)
Martin Šrámek (1)
Vladimir Trojak (1)
Tomas Kovac (1)
Radoslav Pálka (1)
Petr Steiner (1)
Martin Galgoczy (1)
Martin Poloha (1)
Peter Marcin (1)
Marcel Ružarovský (1)
Jaroslav Nižňanský (1)
lukasmozola (1)
Zuzana Klincová (1)
Roman Prochazka (1)
Michal Ďubek (1)
Matej Kurian (1)
Martin Hudec (1)
David Halenák (1)
peter straka (1)
Bystrik Bugan (1)
Natalia Janikova (1)
jaroslav čollák (1)
Ivan Michalov (1)
Petr Kavan (1)
Miriam Potočná (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Robert Šorl (1)
Ondrej Jurišta (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Robert Vrablica (1)
Igor Krist (1)
Ján Pirč (1)
Tomáš Demo (1)
Tibor Menyhért (1)
Michal Jediný (1)
Ladislav Pollák (1)
Tomáš Pavlo (1)
Bohumil Havel (1)
Dušan Rostáš (1)
Zuzana Bukvisova (1)
Eduard Pekarovič (1)
Lucia Berdisová (1)
Jana Mitterpachova (1)
Lucia Palková (1)
Peter Kubina (1)
David Horváth (1)
Juraj Lukáč (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Nora Šajbidor (1)
Pavel Lacko (1)
Katarína Dudíková (1)
Gabriel Závodský (1)
Peter K (1)
Zuzana Adamova (1)
Pavol Mlej (1)
Martin Estočák (1)
Tomáš Ľalík (1)
Vladislav Pečík (1)
Martin Svoboda (1)
Matej Gera (1)
Viliam Vaňko (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

Pane řediteli - pane jednateli

Milan Kvasnica, 08. 12. 2008 v 05:46

O problematice sezení na jedné židli ve dvou funkcích současně jsem se poprvé setkal na fakultě v hodině věnované směnečnému právu při řešení příkladu:

Q: Směnka, výstavce je Gurkol, s.r.o., jménem společnosti jednají dva jednatelé: Luboš a Alena - musí jednat společně. Směnečný formulář byl vyplněn tak, že byla nadepsána obchodní firma i jména obou jednatelů. Podepsal se však jen jeden (důvěřivá Alenka), podpis Luboše chybí.
Řešení: Alena je generální ředitelkou Gurkolu, mohla směnku podepsat sama.


Již několik let uplynulo od doby, kdy jsem opustil brány fakulty a mnohé se změnilo. Nejprve Nejvyšší soud dovodil, že statutární orgán nemůže zastávat manažerskou funkci v pracovním poměru, pokud by náplní manažerské funkce byla činnost statutárního orgánu:

Byla řešena otázka, zda manažerská smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že náplní funkce žalobce jako generálního ředitele byl výkon činnosti statutárního orgánu společnosti. Tato právní otázka byla již v minulosti judikatorně řešena (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) a bylo dovozeno, že "činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nebo družstva fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru"; kdyby tedy náplní funkce generálního ředitele byla (měla být) stejná činnost, kterou žalobce vykonával (měl vykonávat) u žalované společnosti jako předseda jejího představenstva, pak by byl odůvodněn závěr, že u žalobce nebyl jmenováním do funkce generálního ředitele platně založen pracovní poměr a že proto s ním uzavřená manažerská smlouva na výkon této funkce je neplatná (viz: 21 Cdo 353/2007).

Letos v říjnu se Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn.: 31 Odo 11/2006 zabýval otázkou zastoupení dle § 15 obchodního zákoníku. Z obsáhlého odůvodnění je vhodné poukázat zejména na:

Ustanovení § 15 obch. zák. určuje, že kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Není pochyb o tom, že při splnění podmínek stanovených v § 15 obch. zák. obecně platí, že osoba, u které jsou uvedené podmínky splněny, je oprávněna jednat (tj. činit veškeré úkony k nimž při činnosti, kterou byla pověřena, obvykle dochází) za podnikatele samostatně, jako tzv. zákonný zástupce. Sporným však zůstává, jak z hlediska zákonného zmocnění posuzovat případy, kdy je osoba, u které jsou jinak splněny podmínky ustanovení § 15 obch. zák., současně statutárním orgánem či členem statutárního orgánu podnikatele - právnické osoby.

Vyjdeme-li pouze z gramatického výkladu zákonné úpravy jednání jménem právnické osoby a jejího zastupování v § 15 obch. zák., byla by taková osoba současně oprávněna činit právní úkony jménem právnické osoby jako její statutární orgán (případně společně s další osobou či osobami) a zastupovat právnickou osobu na základě zmocnění podle § 15 obch. zák. Přitom není vyloučeno, ba dokonce je dosti obvyklé, že člen statutárního orgánu může z titulu své funkce činit úkony jménem právnické osoby pouze společně s další osobou (tímto způsobem si společníci či členové právnické osoby zajišťují kontrolu před zneužitím jednatelského oprávnění statutárního orgánu či jeho člena - tzv. pravidlo čtyř či více očí); jako osoba splňující podmínky zákonného zastoupení, by však takto omezen nebyl a právní úkony by mohl činit samostatně.

Proti takové situaci však lze za použití teleologického, logického a systematického výkladu vznášet celou řadu námitek.
První z nich vychází z toho, že rozhodl-li nejvyšší orgán právnické osoby (popřípadě její společníci či členové tam, kde jim náleží rozhodování o způsobu jednání jménem právnické osoby) o tom, že členové jejího statutárního orgánu nemohou činit právní úkony samostatně, ale jen (dva či více) společně, nelze toto rozhodnutí obcházet tím, že sám statutární orgán pověří svého člena určitou činností, která jej k samostatnému jednání opravňuje. Takové pověření by totiž znamenalo, že člen statutárního orgánu může činit právní úkony právnické osoby samostatně, aniž by byl omezován nejvyšším orgánem (společníky či členy) uloženým pravidlem, že tak jako člen statutárního orgánu činit nemůže. Pokud by totiž nejvyšší orgán (společníci či členové) byl srozuměn s tím, aby konkrétní člen statutárního orgánu, který současně vykonává v právnické osobě činnost, ze které by jinak vyplynulo zákonné zastoupení, jednal jménem společnosti samostatně, nic mu nebrání v tom, aby ve stanovách (společenské smlouvě) rozhodl o způsobu jednání jménem právnické osoby tak, že jmenovitě uvedený člen statutárního orgánu anebo člen statutárního orgánu zastávající určitou funkci, jedná jménem právnické osoby samostatně. Neučiní-li tak, zřejmě s takovým jednáním srozuměn není.
Další námitkou, kterou lze u právnických osob upravených obchodním zákoníkem v této souvislosti uplatnit je, že odpovědnost člena statutárního orgánu který činí jménem právnické osoby právní úkony, je podle ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obch. zák. a ustanovení § 243 odst. 8 obch. zák. zásadně podstatně vyšší než odpovědnost zaměstnance, člena či jiné osoby pověřené určitou činností, a to zpravidla jak pokud jde o rozsah odpovědnosti, tak pokud jde o podmínky jejího vzniku a o nesení důkazního břemene při porušení povinnosti, jako předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu. Nehledě na to, že člen statutárního orgánu za podmínek stanovených zákonem nejen odpovídá za škodu způsobenou obchodní společnosti či družstvu, ale i ručí za jejich závazky. Bylo by popřením právní úpravy odpovědnosti a ručení statutárních orgánů obchodních společností a družstev dovozovat, že sám statutární orgán může své členy takové odpovědnosti zprostit tím, že je pověří činností jež jim umožní činit uvedené právní úkony s omezenou odpovědností a zpravidla i s nulovým ručením. Přitom pokud by takové pověření zahrnovalo např. výkon funkce ředitele, mohl by takový ředitel jménem obchodní společnosti či družstva činit prakticky všechny právní úkony, aniž by přiměřeným způsobem odpovídal za škodu z nich vzniklou a aniž by ručil za závazky společnosti podle ustanovení § 243 odst. 8, ve vazbě na ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obch. zák. Výkladem ustanovení § 15 odst. 1 obch. zák. umožňujícím, aby člen statutárního orgánu činil právní úkony obchodní společnosti či družstva nejen z titulu své funkce, ale (byl-li pověřen určitou činností) i jako její zákonný zástupce, by nepochybně došlo k podstatnému snížení ochrany třetích osob.

Z uvedeného vyplývá, že osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby.


Na závěr ještě připomenu rozhodnutí sp. zn.: 29 Odo 1082/2005, v němž se Nejvyšší soud zabýval udělením plné moci členovi statutárního orgánu:

Určují-li stanovy, že za představenstvo může jednat samostatně osoba pověřená k tomu písemně představenstvem, zejména ředitel, lze takové ustanovení vykládat dvojím způsobem. Buď bude takto pověřenou osobou člen představenstva, anebo jiná osoba. Jiná osoba než člen představenstva však nemůže jednat za představenstvo, tj. jako statutární orgán společnosti (neboť za to může jednat jen jeho člen), ale může jednat pouze za společnost jako její zástupce.
Pak ovšem taková osoba nebude jednat na základě pověření představenstvem, ale na základě plné moci udělené jí představenstvem.
Takovou plnou moc však členovi představenstva udělit nelze. Za situace, kdy stanovy společnosti určují, že jménem společnosti musí jednat společně nejméně dva její členové a zakládají tedy pro každý úkon, který představenstvo činí jménem společnosti, povinnost vzájemné kontroly (a odpovědnosti) nejméně dvou členů představenstva, nelze takovou kontrolu a odpovědnost vyloučit tím, že dva členové představenstva udělí generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zákoně a stanovách společnosti. A to tím spíše, je-li jednou z osob, jednajících při udělení "plné moci" jménem představenstva, sám "zmocněný" člen představenstva.

Nejvyšší soud nastínil cestu řešení vzniklých problémů - poukázal na znění § 16 obchodního zákoníku. Já tu cestu však vidím porostlou trním.


Názory k článku Pane řediteli - pane jednateli:


  Vilém Tanzer, 18. 12. 2008 v 20:47 - Princip prevence nebo svobody

Jde o typickou ukázku toho, zda má v konkrétním případě převážit princip prevence a nebo svobody, když zákon nedává jasnou odpověď a to i v rovině účelu normy. V případech, kdy mají jednat dva členové představenstva, by vítězstvím principu prevence bylo to, že nebude připuštěno, aby jeden druhému udělil plnou moc a vzdal se tak povinnosti vzájemné kontroly. Opačné řešení, tedy připuštění možnosti udělení plné moci, by bylo vétězstvím svobody, která by bylam korigována odpovědností za škodu (újmu) vzniklou při takovém aranžmá. Obě možnosti jsou v právním státě možné a žádné z řešení není hodnotově a formálně superiorní. Řešení pak je buď v zákonodárném procesu, kdy se rozhodne podle hodnot a zájmů politicky ustavené většiny a nebo své řešení může poskytnout soud (NSS) založené na expertním pohledu na věc. Zajímavé je vědět, jak se s tímto nelehkým dilematem vypořádal nový obchodní zákoník!

  Milan Kvasnica, 24. 09. 2016 v 18:54 - částečný odklon ÚS

I. ÚS 190/15
http://www.usoud.cz/aktualne/k-soubehu-funkce-predsedy-predstavenstva-a-generalniho-reditele/

  Juraj Gyarfas, 05. 10. 2016 v 20:00 - ešte k súbehu funkcií

Milan, ďakujem veľmi pekne za upozornenie na toto rozhodnutie.

Pokiaľ ide o súbeh korporátnej a pracovnoprávnej pozície, neviem, či to niekedy bolo na Slovensku judikované. Ale s touto judikatúrnou dogmou českých súdov som sa minimálne na úrovni poradenstva často stretol aj na Slovensku. Osobne by som to zaradil medzi tie kurióznejšie dogmatické dôvody absolútnej neplatnosti (podobne ako časť rozhodovacej praxe k zákonu o nájme nebytových priestorov). Veľmi sa mi páči, že ústavný súd aj v tomto kontexte zdôraznil, že východiskom musí byť ústavnoprávny imperatív preferencie platnosti právnych úkonov. Odôvodnenie ústavného súdu mi pripadá až prekvapivo otvorené a kritické - napr. keď argumentáciu najvyššieho súdu zhodnotil ako "naprosto nedostačující" Som zvedavý, ako sa všeobecné súdy vysporiadajú s výzvou ústavného súdu na presvedčivejšiu argumentáciu. Dúfam, že túto dogmu opustia a prípadne vymyslia rozumnejšiu a menej intruzívnu formu ochrany tých záujmov, ktoré sú hodné ochrany (napr. v záujme ochrany veriteľov je asi potrebné uplatňovať korporátnu zodpovednosť, nie pracovnoprávnu - to sa však dá vyriešiť ako izolovaná otázka a nie je potrebné kvôli tomu paušálne zneplatňovať pracovné zmluvy).

  Martin Friedrich, 07. 10. 2016 v 16:18 - Obdobne aj Slovenský ÚS

Uznesenie ÚS SR III. ÚS 353/2012-17:

Z citovaných ustanovení Obchodného zákonníka a Občianskeho zákonníka podľa názoru ústavného súdu vyplýva, že právne úkony právnickej osoby robia predovšetkým štatutárne orgány právnickej osoby, hoci nie je vylúčené, že úkon právnickej osoby môže vykonať aj zástupca na základe plnej moci, prípadne iné zákonom kvalifikované osoby (napr. prokurista, likvidátor, správca konkurznej podstaty a pod.). Štatutárny orgán právnickej osoby je ex lege oprávnený na všetky právne úkony, ktoré právnická osoba môže urobiť. V prípade zastúpenia právnickej osoby na základe plnej moci môže konanie zástupcu priamo zaväzovať právnickú osobu, ale len v rozsahu udelenej plnej moci.

[B]V prvom prípade, ak by sa predmetné splnomocnenie malo interpretovať tak, že je udelené spoločnosťou a v rozsahu oprávnenia robiť právne úkony spoločnosti vo všetkých veciach, ústavný súd považuje za potrebné ako obiter dictum vysloviť názor, že by išlo o právny úkon absolútne neplatný podľa ( § 39 Občianskeho zákonníka), pretože zo zákona ( § 20 ods. 1 Občianskeho zákonníka) patrí tento rozsah právomoci výlučne iba konateľom. [/B] S tým úzko súvisí otázka princípu publicity (do obchodného registra sa zapisujú iba konatelia, prípadne prokuristi) a na to nadväzujúca požiadavka právnej istoty najmä u tretích osôb, ale aj spoločnosti samotnej, keďže nie je zrejmé, či by v týchto prípadoch robili právne úkony spoločnosti po udelení plnej moci konateľ a splnomocnenec popri sebe alebo iba splnomocnenec a pod.

K súbehu korporátanej a pracovnoprávnej pozície dávam do pozornosti článok v Bulletine SAK č. 9/2008 pod názvom: Prípustnosť súbehu výkonu funkcie (člena) štatutárneho orgánu a pracovného pomeru. Link: https://www.sak.sk/blox/cms/sk/sak/bulletin/archiv/proxy/list/formular/rows/53/attr/name/preview

  Ladislav Pollák, 20. 04. 2017 v 23:47 - ešte raz k súbehu funkcií

Chcel by som upriamiť Vašu pozornosť aj na Rozsudok Najvyššieho súdu ČR spis.zn.č. 21 Cdo 3613/2015 zo dňa, 19.1.2017, ktorý naväzuje na nález ÚS ČR I.ÚS 190/15 a na článok autoriek Petry Sochorovej a Andrey Drozdíkovej pod názvom: „Souběh funkci- (staro)nový rozbor nepřípustnosti z pera Nejvyššího soudu“, na webovej adrese:
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/employment_flash_04_2017_hhp_cz.pdf

kde sa konštatuje, že NS ČR zotrval na svojom pôvodnom stanovisku, že súbeh funkcií je neprípustný, s poznámkou autoriek ,že proti uvedenému rozsudku NS ČR bola opätovne podaná ústavná sťažnosť.



  Juraj Gyarfas, 21. 04. 2017 v 14:14 - ešte doplnenie NS ČR

"Na závěru, že se v posuzované věci jedná o nedovolený „souběh“, nic nemění ani skutečnost, že „bylo úmyslem tehdejších členů představenstva společnosti, aby postavení předsedy představenstva společnosti a generálního ředitele bylo upraveno tak, aby se jejich činnosti nepřekrývaly“. Z hlediska závěru o platnosti posuzované pracovní smlouvy totiž nejsou podstatné představy, motivy či pohnutky, z nichž tehdejší představenstvo při uzavírání pracovní smlouvy vycházelo. Rozhodující je, že obsahem této pracovní smlouvy (a tedy obsahem pracovního poměru generálního ředitele) byla (měla být) stejná činnost, kterou žalobce vykonával (měl vykonávat) u společnosti jako předseda jejího představenstva, ačkoli souběžný výkon činnosti předsedy představenstva v obchodněprávním vztahu a výkon stejných činností v pracovněprávním vztahu nepřicházel v úvahu."


podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2525/2015, ze dne 12. 1. 2017

  Juraj Gyarfas, 20. 09. 2018 v 15:54 - veľký senát NS ČR

"33. Z citovaného ustanovení se podává, že vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní korporace a touto obchodní korporací se sice řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, nicméně strany se mohou od této dispozitivní úpravy odchýlit a sjednat si pro svůj vztah jiný právní režim.
34. Současně platí, že členové statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávají činnosti spadající do náplně této funkce (do působnosti statutárního orgánu) ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti dle pokynů obchodní korporace. Naopak, je to právě statutární orgán (jeho členové), kdo (jako výkonný orgán) řídí činnost obchodní korporace (v poměrech akciové společnosti srov. § 191 odst. 1 a jde-li o obchodní vedení i § 194 odst. 4 in fine obch. zák.). Jinými slovy, činnost (člena) statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.
35. Shora řečené však neznamená, že by si člen statutárního orgánu a obchodní korporace nemohli ujednat, že se jejich vztah v mezích nastavených kogentními právními normami řídí zákoníkem práce. Ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce nebrání tomu, aby na základě vůle stran byly zákoníku práce podřízeny i vztahy, jejichž předmětem není výkon závislé práce (srov. bod 45 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15).
36. Z logiky věci se podává, že ujednání o podřízení režimu zákoníku práce přichází v úvahu pouze u vztahů, jejichž povaha to připouští. Takovým je i vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací, jehož předmětem je výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu, a to zpravidla za úplatu.
37. Člen statutárního orgánu a obchodní korporace se tedy mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce.
38. Jelikož však výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, takové ujednání neučiní ze vztahu mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací vztah pracovněprávní. Ani tehdy, podřídí-li se zákoníku práce, nelze člena statutárního orgánu považovat (v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) za zaměstnance ( § 6 zákoníku práce) a obchodní korporaci za zaměstnavatele ( § 7 zákoníku práce). Jejich vztah i nadále zůstává vztahem obchodněprávním, jenž se řídí obchodním zákoníkem a dále v důsledku smluvního ujednání těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací. Jinak řečeno, ani ujednáním o podřízení se režimu zákoníku práce se nelze odchýlit od těch ustanovení (zejména) obchodního zákoníku, jejichž povaha to vylučuje ( § 2 odst. 3 obč. zák.).
39. Popsané závěry platí obdobně i v případě, že člen statutárního orgánu a obchodní korporace uzavřou vedle smlouvy o výkonu funkce (v níž se neodchýlí od režimu nastaveného § 66 odst. 2 obch. zák.) i souběžnou manažerskou smlouvu na výkon některých činností spadajících do působnosti statutárního orgánu (zpravidla na výkon obchodního vedení), v níž si sjednají režim zákoníku práce. V takovém případě je nutné na manažerskou smlouvu pohlížet jako na (svého druhu) dodatek ke smlouvě o výkonu funkce, upravující vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací, jde-li o výkon části činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Manažerská smlouva není neplatná jen proto, že ji její strany podřídily režimu zákoníku práce, avšak je na ni třeba klást stejné požadavky (co do formy, obsahu i potřeby jejího schválení příslušným orgánem obchodní korporace), jako na samotnou smlouvu o výkonu funkce.
40. Ujednáním obsaženým ve smlouvě o výkonu funkce (či v souběžně uzavírané manažerské smlouvě) o tom, že se vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací (jde-li o výkon funkce člena statutárního orgánu) řídí zákoníkem práce, se zásadně nelze (platně) odchýlit zejména od pravidel obchodního zákoníku upravujících vznik a zánik funkce člena statutárního orgánu, předpoklady výkonu funkce a důsledky jejich absence, odměňování členů statutárních orgánů, formu smlouvy o výkonu funkce a povinnost jejího schválení příslušným orgánem, povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky jejího porušení. Je tomu tak proto, že uvedená pravidla je třeba s ohledem na jejich povahu (smysl a účel) nutné považovat zásadně za kogentní.
41. Členu představenstva akciové společnosti tudíž vzniká funkce bez ohledu na to, že se podle smlouvy o výkonu funkce má jeho vztah se společností řídit zákoníkem práce zpravidla účinností rozhodnutí valné hromady (dozorčí rady) o jeho volbě ( § 194 odst. 1 obch. zák.), splňuje-li všechny předpoklady výkonu funkce ( § 194 odst. 7 obch. zák.), nikoliv dnem určeným ustanovením § 36 zákoníku práce. Nesplňuje-li některý z předpokladů výkonu funkce, členem statutárního orgánu se nestane bez ohledu na to, zda se smlouva o výkonu funkce (či souběžně uzavíraná manažerská smlouva) má řídit zákoníkem práce ( § 194 odst. 7 věta druhá obch. zák.).
42. Také zánik funkce se zásadně řídí ustanoveními obchodního zákoníku, bez ohledu na režim smlouvy o výkonu funkce (či souběžně uzavírané manažerské smlouvy). Přestane-li např. splňovat některý z předpokladů výkonu funkce, jeho funkce mu zanikne v souladu s § 194 odst. 7 větou třetí obch. zák. i v případě, že se smlouva o výkonu funkce či manažerská smlouva řídí zákoníkem práce. Totéž platí, uplynou-li tři měsíce od skončení funkčního období člena statutárního orgánu či je-li na jeho místo jmenován nový člen ( § 194 odst. 1 věta druhá a třetí, odst. 2 věta pátá obch. zák.). Neurčují-li jinak stanovy společnosti, může příslušný orgán ( § 194 odst. 1 věta první a druhá obch. zák.) člena představenstva z funkce odvolat (a tomu tato funkce zanikne) i bez udání důvodu (v tomto směru se tedy zásadně neuplatní ochrana poskytovaná zaměstnancům v podobě výpovědních důvodů srov. § 52 zákoníku práce).
43. Smlouvu o výkonu funkce musí vždy (bez ohledu na její režim ) schválit valná hromada ( § 66 odst. 2 in fine obch. zák.) a pro odměňování platí pravidla upravená v § 66 odst. 3 obch. zák. (k důsledkům nedostatku schválení ujednání o odměňování valnou hromadou srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4 2004, sp. zn. 29 Odo 414/2003, usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4566/2009).
44. Taktéž povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu, včetně důsledků jejich porušení (srov. zejména § 194 odst. 5 a 6 obch. zák.), stíhá člena představenstva bez ohledu na to, zda se jeho smlouva o výkonu funkce (či souběžně uzavíraná manažerská smlouva) řídí zákoníkem práce. Ani v takovém případě není povinnost člena představenstva k náhradě jím způsobené škody omezena čtyřapůlnásobkem jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu ( § 257 odst. 2 zákoníku práce).
"

NS ČR, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017

  Juraj Gyarfas, 21. 09. 2019 v 20:11 - poverenie a plnomocenstvo

Asi to nepatrí celkom sem, ale chcel som si tu odložiť rozhodnutie, v ktorom NS SR vnímal "plnomocenstvo" udelené zamestnancovi ako "poverenie". 

"Ku kasačnej sťažnosti sťažovateľ zároveň pripojil aj plnomocenstvo z 26. mája 2014, ktorým sťažovateľ splnomocňoval na zastupovanie JUDr. B. V.. Každý úkon je potrebné posudzovať podľa jeho obsahu. Z plnomocenstva z 26. mája 2014 je zrejmé, že je to forma poverenia pre zamestnanca konať v určitých právnych vzťahoch za zamestnávateľa (bolo udelené najdlhšie na dobu trvania pracovného pomeru)."

NS SR, sp. zn. 10 Asan/6/2018

  Juraj Gyarfas, 31. 12. 2019 v 13:40 - ÚS SR ku generálnej plnej moci člena predstavenstva

Rád by som upozornil na nález ÚS SR vo veci týkajúcej sa neodkladného opatrenie navrhovaného jedným akcionárom proti konaniu predsedu predstavenstva na základe generálnej plnej moci, ktorou sa obchádzalo "pravidlo štyroch očí" ustanovené v stanovách.

K aktívnej legitimácii akcionára:

"Obchodný zákonník však mlčí, pokiaľ ide o možnosť akcionára uplatniť prostriedky neodkladnej, resp. preventívnej právnej ochrany priamo proti členom predstavenstva. Uvedená prípustnosť uplatnenia náhrady škody akcionárom v mene spoločnosti proti členovi predstavenstva, ale aj možnosť akcionára uplatniť vlastný nárok na náhradu priamej škody proti členovi predstavenstva však indikujú, že zákonodarca nemal úmysel vylúčiť akcionára z možnosti uplatniť určité právo (či už svoje vlastné, alebo právo spoločnosti) priamo proti členovi predstavenstva. Absencia priameho hmotnoprávneho vzťahu medzi členom predstavenstva a akcionárom týmto prostriedkom následnej právnej ochrany vo veci samej nebráni, a preto niet dôvodu bez ďalšieho úplne vylúčiť možnosť akcionára uplatniť priamo proti členovi predstavenstva aj prostriedky predbežnej (neodkladnej) právnej ochrany za splnenia predpokladov upravených v Civilnom sporovom poriadku, najmä potreby bezodkladne upraviť pomery. Posúdenie splnenia podmienok, za ktorých tak akcionár môže urobiť vo vlastnom mene alebo v mene obchodnej spoločnosti, či posúdenie toho, do akej miery je možnosť podať návrh na nariadenie neodkladného opatrenia podmienená určitým postupom akcionára na valnom zhromaždení, je úlohou všeobecných súdov."

K obchádzaniu pravidla štyroch očí:

"V tomto kontexte pôsobí logický a presvedčivý právny názor prezentovaný sťažovateľom, že ak stanovy spoločnosti určujú, že jej menom musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, a zakladajú teda pre každý úkon, ktorý predstavenstvo urobí v mene spoločnosti, povinnosť vzájomnej kontroly a zodpovednosti najmenej dvoch členov predstavenstva, nemožno takúto kontrolu a zodpovednosť vylúčiť tým, že dvaja členovia predstavenstva udelia generálnu plnú moc jednému z nich. Takýto postup by bol v rozpore s právnou úpravou konania štatutárnych orgánov spoločnosti v zákone a v stanovách spoločnosti. To platí o to viac, ak jednou z osôb konajúcich pri udelení „plnej moci“ v mene predstavenstva je sám „splnomocnený“ člen predstavenstva (pozri už citovaný rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky sp. zn. 29 Odo 1082/2005).

Ústavný súd k uvedenému dopĺňa, že ak by akcionári spoločnosti skutočne chceli, aby v jej mene konal samostatne jeden člen predstavenstva (napr. jeho predseda), boli by takýto spôsob konania v mene spoločnosti upravili v stanovách. Avšak ak stanovy určujú, že v mene spoločnosti koná predseda predstavenstva spoločne s ďalším členom predstavenstva, samostatné konanie jedného z nich na základe akéhokoľvek generálneho poverenia či splnomocnenia predstavuje zjavné obchádzanie vôle akcionárov, stanov spoločnosti a v neposlednom rade zákona. K rovnakému záveru dochádza aj časť doktríny (CSACH, K. In: OVEČKOVÁ, O. a kol. Obchodný zákonník. Veľký komentár. I. zväzok. Bratislava : Wolters Kluwer s. r. o., 2017, s. 186 – 187.).
"


Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím