Autoři:

Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 3 Tdo 1215/2007, že v obecné rovině se trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. dopustí pachatel, který, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Zároveň je třeba připomenout, že podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile).
Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99, vyslovil, že trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák. není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých řidičem před jízdou z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče apod. Nejvyšší soud zároveň poukázal na to, že vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů, byť nikoliv jediným, jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 tr. zák., též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky pak není možné bez dalšího odmítnout jen z toho důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům.
Skutečnost, že testovací přístroj Dräger může na rozdíl od metody plynové chromatografie vykazovat určité nepřesnosti a odchylky, může mít nepochybně význam především tam, kde naměřené hodnoty činí kolem 1 g/kg.
V posuzovaném případě bylo přístrojem Dräger naměřeno 2,24 g/kg. Za předpokladu, že by hladina alkoholu v krvi obviněného nedosáhla ani 1 g/kg, musela by být odchylka extrémně vysoká a chyba by musela představovat hodnotu nejméně 1,24 g/kg. Soudy musí zkoumat, zda přístroj Dräger může vůbec pracovat s tak vysokou nepřesností - tolerancí (a že z tohoto důvodu by byl v praxi prakticky nepoužitelný).
Je nezbytné, aby znalec odborně posoudil, zda celkové chování obviněného během jízdy a po ní svědčilo o požití alkoholu v takové míře, jež by z lékařského hlediska vylučovala jeho řidičkou způsobilost. Jinými slovy, bude třeba, aby znalec podle projevů obviněného (a to i těch, které byly zjištěny při lékařském vyšetření) vyhodnotil a alespoň přibližně kvantifikoval, jakému množství požitého alkoholu by odpovídal stupeň zjištěné poruchy psychosenzomotorických funkcí. Znalec by se měl zároveň vyjádřit i k tomu, zda dechová zkouška provedená přístrojem Dräger (který jinak umožňuje numericky vyjádřit množství požitého alkoholu) mohla při jinak zjevných projevech podnapilosti obviněného vést k tak nepřesnému výsledku - toleranci, že i při naměřené hodnotě 2,24 g/kg by bylo možno připustit, že ve skutečnosti nemusela tato hodnota činit ani jedno promile alkoholu v krvi, tj. 1 g/kg.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím