Autoři:

Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 11 Tdo 738/2003, že

1. Z hlediska trestní věci je podstatné to, že zásada ne bis in idem ve smyslu článku 4 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod brání též trestnímu stíhání a odsouzení toho, proti němuž dřívější přestupkové řízení o skutku trestněprávní povahy meritorně skončilo pravomocným rozhodnutím příslušného správního orgánu a vynesené rozhodnutí nebylo zrušeno z podnětu mimořádného opravného prostředku. Na tento případ nedopadá ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) českého TŘ, nicméně uvedený článek Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze přímo aplikovat s odkazem na § 11 odst. 1 písm. j) TŘ a články 10 a 95 Ústavy ČR.
2. Vyloučit ochranu proti novému procesu s ohledem na zásadu ne bis in idem přitom nemůže ani skutečnost, že příčinou prvního postihu za daný čin byla jeho nesprávná kvalifikace jako přestupku, ačkoliv naplňoval znaky trestného činu.
   

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím