Autoři:

Po právní stránce jde o spor o neplatnost rozhodčích doložek dle výše uvedených smluv o úvěru. Neplatnost obou výše uvedených rozhodčích doložek je absolutní dle § 39 Obč.Z pro obcházení zákona, neboť rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem řízeným na základě zákona a odkazuje na tyto řády a statuty ke jmenování a výběru rozhodců, potom jde o obcházení ust. § 13 odst. 1 za č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ( k tomu srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 z 28.5.2009, které bylo uveřejněno v lednu 2010 ve sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky).
Nad rámec tohoto hodnocení jde též o nepřípustnost ujednání dle § 56 odst. 1 Obč.Z, kdy výše uvedeným způsobem formulovaná rozhodčí doložka je formulářového charakteru a dlužník tak nemá možnost vyjednávání o těchto podmínkách, kdy rozhodce je jmenován firmou, která za úplatu spolupracuje s věřitelem, jde o neplatné ujednání podle § 55 odst. 2 Obč.Z, také tato neplatnost je absolutní a působí od počátku ( ex tunc ).
Podstatné ale je, že Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách podle čl. 1 písm. q) Přílohy považuje za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů .
Protože český text směrnice není úplně jasný, soud v souladu s pravidly výkladu komunitárních předpisů provedl srovnání s jinou jazykovou verzi směrnice, a to konkrétně slovenskou. Tato jazyková varianta používá formulaci neposkytnúť spotrebiteĺovi právo alebo mu brániť v uplatňovaní práva podať žalobu alebo podať akýkoĺvek iný opravný prostriedok, najmä vyžadovať od spotrebileĺa, aby riešil spory neupravené právnymi ustanoveniami výhradne arbitrážou
Srovnáním obou jazykových verzí je smysl tohoto ustanovení plně exponován. Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené; zákaz nepřiměřenosti je zde třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení-dané logicky tím, že spotřebitel není fakticky schopen prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek a že, u úvěrových smluv, spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně-k získání nefair výhody, přičemž soud nepochybuje o tom, že takovouto výhodou je přenesení sporu ze soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání, jsou vyloučeny opravné prostředky atd.
Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vykládá tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Ke stejnému závěru vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ, podle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.
Podstatné dále je, že v rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro Evropský soudní dvůr vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takovéhoto rozhodčí nálezu. Soud proto uzavírá, že rozhodčí nálezy z 11.12.2008 nezakládají vykonatelnost předmětné pohledávky a dané listiny nejsou listinami, na základě kterých by bylo lze vést výkon rozhodnutí; jedná se o toliko právně nicotné a bezúčinné popsané listy papíru.

Nicméně dnes Vrchní soud v Olomouci projednal odvolání proti prvému z "průlomových" rozhodnutí. Vrchní soud sice rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil (neb dospěl k závěru, že je nutné, aby bylo rozhodnutí vykonatelné ke dni přezkumu přihlášek pohledávek), avšak nad rámec svého odůvodnění uvedl: "Vrchní soud s názorem soudu prvého stupně, že rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských věcech paušálně zakázány, nesouhlasí. Je nutno zkoumat každou rozhodčí doložku individuálně a je nutno zkoumat okolnosti uzavření rozhodčí doložky."

Nezbývá, než zopakovat názor jednoho nejmenovaného soudce okresního soudu (kterému by se výrazně zvýšila agenda): "On to Rosťa myslí dobře, ale neprojde mu to."

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím