lexforum.cz



Načítám ...

 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (160)
Juraj Gyarfas (116)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (44)
Kristián Csach (26)
Tomáš Klinka (26)
Martin Maliar (25)
Milan Hlušák (23)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (12)
Martin Friedrich (9)
Zuzana Hecko (9)
Tomáš Čentík (9)
Michal Novotný (7)
Ľuboslav Sisák (6)
Xénia Petrovičová (6)
Michal Krajčírovič (6)
Adam Zlámal (6)
Ondrej Halama (6)
Peter Kotvan (6)
Lexforum (5)
Robert Goral (5)
Josef Kotásek (4)
Ivan Bojna (4)
Pavol Szabo (4)
Natália Ľalíková (4)
Ján Lazur (4)
Maroš Hačko (4)
Monika Dubská (4)
Radovan Pala (4)
Petr Kolman (4)
Denisa Dulaková (3)
Ladislav Hrabčák (3)
Adam Valček (3)
Peter Pethő (3)
Pavol Kolesár (3)
Marián Porvažník (3)
Josef Šilhán (3)
Jakub Jošt (3)
Roman Kopil (2)
Maroš Macko (2)
Dávid Tluščák (2)
Richard Macko (2)
Anton Dulak (2)
Andrej Kostroš (2)
Ludmila Kucharova (2)
Lukáš Peško (2)
Michal Hamar (2)
Juraj Schmidt (2)
Jiří Remeš (2)
Ladislav Pollák (2)
Martin Gedra (2)
Zsolt Varga (2)
Jozef Kleberc (2)
Bob Matuška (2)
Peter Zeleňák (2)
Marek Maslák (2)
Juraj Straňák (2)
Martin Serfozo (2)
Peter Varga (2)
Gabriel Volšík (2)
Tomáš Plško (2)
Martin Estočák (1)
Matej Košalko (1)
Viliam Vaňko (1)
Bohumil Havel (1)
David Halenák (1)
Peter K (1)
David Horváth (1)
lukas.kvokacka (1)
Mikuláš Lévai (1)
Tomáš Ľalík (1)
Pavol Mlej (1)
peter straka (1)
Pavol Chrenko (1)
Vincent Lechman (1)
Marcel Jurko (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Petr Novotný (1)
Patrik Pupík (1)
Martin Svoboda (1)
Bystrik Bugan (1)
Dušan Marják (1)
Marcel Ružarovský (1)
Robert Vrablica (1)
Peter Marcin (1)
Zuzana Adamova (1)
Jana Mitterpachova (1)
Tomas Pavelka (1)
Tomáš Pavlo (1)
jaroslav čollák (1)
Adam Glasnák (1)
Petr Kavan (1)
Peter Kubina (1)
Andrej Majerník (1)
Ivan Kormaník (1)
Martin Bránik (1)
Martin Hudec (1)
Natalia Janikova (1)
Robert Šorl (1)
Adam Pauček (1)
Michal Ďubek (1)
Jaroslav Nižňanský (1)
Matej Kurian (1)
Tibor Menyhért (1)
lukasmozola (1)
Zuzana Klincová (1)
Juraj Lukáč (1)
Radoslav Pálka (1)
Miriam Potočná (1)
Emil Vaňko (1)
Martin Šrámek (1)
Tomáš Korman (1)
Igor Krist (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Dušan Rostáš (1)
Martin Galgoczy (1)
Jakub Mandelík (1)
Zuzana Bukvisova (1)
Petr Steiner (1)
Michaela Stessl (1)
Ivan Michalov (1)
Martin Poloha (1)
Ruslan Peter Gadaevič (1)
Nora Šajbidor (1)
Paula Demianova (1)
Pavel Lacko (1)
Peter Janík (1)
Roman Prochazka (1)
Tomas Kovac (1)
Ondrej Jurišta (1)
Patrik Patáč (1)
Lucia Palková (1)
Róbert Černák (1)
Ivan Priadka (1)
Michal Jediný (1)
Katarína Dudíková (1)
Vladislav Pečík (1)
Ján Pirč (1)
Matej Gera (1)
Zuzana Kohútová (1)
Vladimir Trojak (1)
Eduard Pekarovič (1)
Tomáš Demo (1)
I. Stiglitz (1)
Lucia Berdisová (1)
Gabriel Závodský (1)
Dávid Kozák (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

Účelnost zastoupení advokátem v jednoduchém sporu

Milan Kvasnica, 04. 01. 2012 v 03:49

O problematice jednoduchosti sporů v návaznosti na výši paušální náhrady jsem referoval naposledy před třemi lety zde: http://www.lexforum.cz/130

Zatímco myšlenka ministerstva spravedlnosti na snížení paušální odměny na polovinu v případě vykonání pouze dvou úkonů právní služby advokátem (viz: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-52997850-advokatum-a-exekutorum-by-mely-klesnout-odmeny-na-polovinu-navrhuje-pospisil ) zůstala toliko ve stádiu úvah a na soudech se setkala s odporem (viz: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=7595 ), dospěla justice k řešení zcela originálnímu.

Ústavní soud v mezisvátečním období loňského roku vydal rozhodnutí pod sp. zn.: IV. ÚS 2777/11, kterým ústavní stížnost odmítl, neb účelem Ústavního soudu není zabývat se maličkostmi.

Zajímavá jsou však v tomto rozhodnutí citovaná odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, které nepřiznaly právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta za situace, kdy (zjednodušeno):


Konkrétní odůvodnění:

Nalézací soud náklady zastoupení žalobkyně advokátem shledal neúčelnými po zjištění, že se jednalo o věc typově velmi jednoduchou po skutkové i právní stránce, podobné nároky žalobkyně uplatňuje vzorovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou měněny jen identifikační údaje žalované strany, datum jízdy bez platného jízdního dokladu, číslo zápisu o přepravní kontrole, výše dluhu (součet jízdného a přirážky) a počátek prodlení. Vyplňování těchto žalob je rutinní činnost, nevyžadující žádné odborné znalosti (navíc je lze generovat automaticky příslušným počítačovým programem, který do připraveného textu potřebné údaje doplní). Jedním z členů představenstva žalobkyně byla advokátka JUDr. S. H., a proto podle nalézacího soudu zastoupení žalobkyně v této věci bylo zbytečné již od samého počátku (včetně sepisu žaloby). Šlo o jednu z typově nejjednodušších věcí a žalobkyně měla sama k dispozici osobu s právnickým vzděláním (navíc osobu vykonávající advokacii), nadanou odbornými znalostmi potřebnými pro formulaci vzorové žaloby (což byl jediný úkon, který vyžadoval jistých odborných znalostí). Pokud přesto žalobkyně požádala (jiného) advokáta o sepis vzorové žaloby a následně o generování konkrétních žalob, jejich hromadné odesílání soudu a zastupování v řízeních, nelze než konstatovat, že takový postup je sice možný, avšak současně i zjevně neúčelný.

Nalézací soud v odůvodnění dále uvedl, že žalobkyně i její právní zástupce sami dávají najevo, že jsou si vědomi jednoduchosti těchto věcí; z úřední činnosti totiž je mu známo, že pokud některá z věcí žalobkyně pravomocně neskončí elektronickým platebním rozkazem, je rozhodnuto buď bez jednání podle § 115a o. s. ř. nebo sice při jednání, avšak k žádnému nařízenému jednání se žalobkyně ani její zástupce dosud nedostavili. Z toho vyplývá, že žalobkyni je zřejmé, že soud s nejvyšší pravděpodobností (hraničící až s jistotou) rozhodne v její prospěch pouze na základě předložených listinných důkazů, resp. bez jeho účasti u jednání, která by byla zcela neúčelná a zbytečná. Soudu je také z úřední činnosti známo, že dopravce své pohledávky vůči cestujícím, které nepostoupil třetím osobám, vymáhá osobně, aniž by byl zastoupen advokátem; přitom užívá rovněž vzorovou žalobu, ve které mění jen příslušné údaje (označení žalovaného a číselné údaje), rovněž souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání a je-li nařízeno, neúčastní se jej. Takto u nalézacího soudu zahájil více než 13.000 řízení (přitom je-li to možné, vymáhá všechny pohledávky téhož dlužníka v jednom řízení) a v absolutní většině těch, která již byla meritorně rozhodnuta, byl ve věci úspěšný. Nelze ani pominout, že tyto pohledávky jsou pro dopravce toliko "nechtěným vedlejším produktem" jeho podnikání a nikoliv "atraktivním zbožím", tedy činností samotnou, jako je tomu v případě žalobkyně. V této souvislosti nalézací soud opětovně poukázal na nález ze dne 23. 11. 2009 sp. zn. III. ÚS 2984/09, v němž Ústavní soud dovodil, že náklady stěžovatele (statutárního města) na zastoupení advokátem nebylo možné považovat za účelně vynaložené, neboť předmět sporu tvořil relativně běžnou agendu stěžovatele, k jejímuž obstarávání byl dostatečně vybaven, a právní otázka, která tvořila jádro sporu, je již několik let řešena ustáleným způsobem jak obecnými soudy, tak Ústavním soudem; u statutárních měst je třeba presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V projednávaném případě žalobkyně sice není veřejnoprávním subjektem, je však osobou, která si hromadné nabývání pohledávek a jejich následné vymáhání sama zvolila jako (nikoliv bezvýznamný) předmět své činnosti; vymáhání pohledávek, včetně jejich uplatnění u soudu, je tak třeba považovat za její běžnou agendu. Dle přesvědčení nalézacího soudu je nezbytné presumovat (a spravedlivě požadovat) dostatečné materiální i personální vybavení ke kvalifikovanému hájení práv a zájmů, resp. vymáhání pohledávek též u subjektů práva soukromého, které se zabývají "nákupem" a následným vymáháním pohledávek, protože vymáhání pohledávek v jejich případě není ničím jiným než realizací jimi (dobrovolně) zvoleného předmětu činnosti (obdobně jako dopravce, který provozuje MHD, musí disponovat dopravními prostředky a jejich obsluhou, tak osoba nakupující a vymáhající pohledávky má disponovat vlastními personálními a jinými zdroji pro jejich vymáhání).

Z pohledu právního zástupce chronických neplatičů uvedené rozhodnutí vítám, avšak z pohledu plátce zdravotního pojištění či platícího cestujícího v MHD nikoliv.


Názory k článku Účelnost zastoupení advokátem v jednoduchém sporu:


  Jakub Orság, 08. 01. 2012 v 17:02 - zaujímavé rozhodnutie

ja osobne sa stotožňujem s takýmto postupom.

Predpokladám, že autor kritizuje rozhodnutie v tom, že minimalizuje sankčný účinok povinnosti nahradiť trovy konania (konkrétne trovy právneho zastúpenia) strane, ktorá nemala v konaní úspech - teda v našom prípade neplatiči. To je síce pravda, ale opačný postup by nemusel taktiež priniesť želaný efekt. Teda ak by súdy trovy právneho zastúpenia v takomto banálnom prípade priznávali (hoci by šlo o neúčelne vynaložené náklady) síce by neplatiči boli razantnejšie finančne postihnutí, avšak aký by bol ekonomický výsledok? Dopravný podnik by z toho aj tak nemal nič a peniaze by šli vymáhačskej spoločnosti, resp. jej advokátovi.

Pritom existuje aj jednoduchšie riešenie, pri ktorom nemusia byť bezhlavo priznávané neúčelne vynaložené náklady. Stačí ak by dopravný podnik zvýšil sumu pokuty za jazdu bez lístka. V tom prípade vymožené peniaze (vyššia pokuta) budú smerovať tam kam by mali - do dopravného podniku, ktorý bol ukrátený, lebo cestujúci využívali jeho služby bezplatne.

Samozrejme z pohľadu neplatiča je mu jedno či bude musieť zaplatiť viac peňazí vymáhačskej spoločnosti alebo dopravnému podniku. Na strane príjemcu týchto peňazí by som však favorizoval dopravný podnik (hoci na hospodárenie v týchto spoločnostiach mám vlastný názor ;-)

Na záver komentu ešte jeden bombónik (dostupný na http://www.concourt.cz/clanek/6109 ) v podaní generálneho sekretára ÚS ČR, ktorý odkazuje

„Doufám, že i stěžovatelka upustí od podávání obdobných ústavních stížností a nezahltí Ústavní soud několika tisíci dalších podání, když nelze předpokládat, že by mohly být posouzeny jinak“

Takéto chopenie sa úlohy informovať verejnosť sa mi predsa len javí trochu prehnaným prejudikovaním :) /hoci úmysel bol zrejme dobrý/

  dspratek2, 19. 01. 2012 v 08:29 - Pokutu nelze zvýšit

Jenom krátký přípodotek k předchozímu postu: Pokutu si dopravní podnik nemůže zvýšit, neboť její maximální výše (1000,- Kč) je dána zákony č. 111/94 Sb. a 266/94 Sb.

  Jakub Orság, 25. 01. 2012 v 01:39 - rozdiely medzi ČR a SR

Ďakujem za doplnenie, o tom som nevedel. V tom prípade mi ostáva už len dodať, že výnimočne by sa tu mohla česká úprava inšpirovať tou slovenskou, kde majú dopravné podniky určitú voľnosť pri stanovení pokuty: "až do stonásobku základného cestovného bez príplatkov a zliav" ( § 14 ods. 2 Zák. č. 168/1996 Z.z.).

Hoci som si vedomý, že navrhovať zmenu tohto ustanovenia v parlamente by bolo vskutku úsmevné... ;)

  Milan Kvasnica, 02. 04. 2012 v 22:31 - Ústavní soud k výši nákladů II

http://slv.cz/I.US3923/2011

  obsazeny.cz, 02. 04. 2012 v 23:31 - ale je to pořád dokola

Spoustu let nikdo třeba zrovna ty pokuty MHD nežaloval a když žaloval tak nevymáhal. Pak vymysleli paušální náhradů nákladů. Pak zavedli EPR, že prý to soudům ulehčí. A důsledkem byl nárůst agendy. Začaly se vymáhat pokuty, nedoplatky na pojistkách atd., atd. A důsledkem je uvedený nález. Otázka je proč se najednou někdo diví. A proč to proboha musí řešit ÚS. Kdyby "někdo" chtěl opravdu něco změnit, tak stačilo upravit vyhlášku 484 tak, že se vztahuje jen na spory přesahující 10tis. Kč. Odměny by byly pak výrazně nižší.

Dan

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím