Autoři:

V dnešní době mají mladí právníci de facto zcela mizivou šanci, že se stanou soudci.

Jednoduše řečeno – místa v justici jsou v drtivé míře obsazena, a to patrně na mnoho dlouhých let do budoucna. Pro ilustraci: v roce 2009 bylo jmenováno 39 nových soudců, v roce 2010 bylo jmenováno 88 nových soudců a v roce 2011 bylo jmenováno 38 nových soudců. Přitom celkový počet soudců je v České republice 3063.

Jak tušíme, tento fakt vyvolává jisté sociální napětí, které bude patrně rok od roku stoupat. Vždyť kdo by byl rád celý život asistentem soudce? Tedy mj. s nižším platem a společenskou prestiží.

"Chytali právníky na ulici"

Toto rozladění stoupá při vědomí faktu, že v minulých, ne tak dávných letech byla možnost stát se soudcem či státním zástupcem mnohem vyšší. Mnozí z nás si vzpomenou na slova již bohužel zesnulého ombudsmana a též bývalého ministra spravedlnosti Otakara Motejla, který vzpomínal na devadesátá léta, kdy muselo ministerstvo spravedlnosti – obrazně řečeno – chytat právníky na ulici, aby se vůbec naplnila tabulková místa soudců.

Navýšení počtu soudců je ekonomicky nemožné, nota bene máme jeden z nejvyšších počtů soudců na počet obyvatel v EU, ne-li dokonce na světě. Dalším dlouholetým problémem v Česku je, že soudci zde dělají práci, kterou v jiných zemích odvádí obslužný personál.

Jednou z možných cest je snížení zákonného věku soudců a státních zástupců pro odchod z justice. Mezi právníky se tomu eufemisticky říká "nastolení vyrovnanější věkové skladby v justici".

Obdobný problém řešilo i postkomunistické Maďarsko, které snížilo v roce 2011 věkovou hranici pro povinný odchod do důchodu pro soudce a státní zástupce ze 70 na 62 let. Na evropské poměry revoluční řešení, které vyvolalo řadu polemik.

Zmíněné vyluštění justičního rébusu, které vyšlo z dílny maďarské vlády (resp. jejích poradců), zrušil tamější ústavní soud. A lze předpokládat, že obdobně by situace dopadla i v ČR. Navíc za pravdu maďarskému ústavnímu soudu dal následně i Evropský soudní dvůr (ESD).

Protiústavní řešení

Evropská komise (jako žalobce) se zde domáhala, aby ESD určil, že Maďarsko tím, že přijalo vnitrostátní režim, který stanoví, že služební poměr soudců, státních zástupců a notářů povinně zaniká při dovršení věku 62 let, což vede k rozdílnému zacházení na základě věku, které není odůvodněno legitimními cíli a které každopádně není nezbytné a přiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům, nesplnilo povinnosti stanovující obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

ESD zde mj. argumentoval, že zlepšení kvality veřejné služby soudnictví, které z toho údajně vyplývá, je nejen pouze "prostým obecným tvrzením", ale rovněž určitým druhem předsudku souvisejícího s věkem.

Naopak např. v Portugalsku má každý soudce tento veřejný status doživotně. A doživotně pobírá sto procent výše posledního příjmu a neexistuje žádná věková hranice, se kterou by právní předpisy spojovaly zánik funkce soudce.

Otázkou je, jak na celou věc nahlíží mladší (mnohdy nezaměstnaní) portugalští právníci a jaká je tam reálná dosažitelnost postu soudce. Možná by k tomu mladší portugalští právníci a právničky jen suše (avšak srozumitelně pro širší evropskou právnickou obec) poznamenali: Nil admirari.

Poučení do budoucna Harmonizace věkové struktury justice je, nejen dle mého soudu, zásadním a komplexním problémem a měla by o něm být zahájena silná, nejlépe celospolečenská diskuse i v rámci naší republiky.

A i výše citovaná maďarská "věková" kauza pro nás může být poučením do budoucna.

Pro populistická řešení zde není místo, nicméně zavírání očí nad zmíněnou problematickou oblastí (resp. quita non movere), též není správná a dlouhodobě udržitelná cesta.

Publikováno v Lidových novinách , 3.12.2012

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím