Autoři:

V souvislosti s probíhajícím soudním konáním na Slovensku byla Evropskému soudnímu dvoru (ESD) v Luxembursku předložena prejudiciální otázka, týkající se výkladu ustanovení zákona o povinném smluvním pojištění. Šlo o to, zda v případě usmrcení osoby při dopravní nehodě je pojišťovna povinna nahrazovat i nemajetkovou újmu pozůstalým oběti z povinného smluvního pojištění viníka nehody.

Došlo k tomu poté, kdy slovenská pojišťovna odmítla poskytnout předmětné plnění pozůstalým oběti proto, že „pojistná smlouva o PSP se podle ní nevztahuje na náhradu újmy podle § 13 Občanského zákoníku, neboť právo na náhradu takové újmy není kryto pojištěním podle slovenského zákona o PSP“.

I navzdory skutečnosti, že ztrátu svého bližního, jakožto člena rodiny, nikdy nenahradí peníze, náhrada snížení lidské důstojnosti člověka do také míry by měla být jednoznačně zaručena vnitrostátní legislativou. Hlavně pokud tento prostor vytváří slovenská zákonná úprava odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Uvedená myšlenka byla už dávno převedena do Směrnic Rady o aproximaci právních předpisů členských států, týkajících se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovými vozidly a kontroly plnění povinnosti pojištění této odpovědnosti č. 72/166/EHS z 24. dubna 1972 (její další změny 84/5/EHS z 30.12.1983, 2005/14/ES z 11.5.2005 a 90/232/EHS z 14. 5. 1990), která byla pochopitelně stále vylepšovaná a co nejvíce přizpůsobovaná k posílení ochrany obětí dopravních nehod. Ve smyslu výkladu jednotlivých ustanovení směrnic, a hlavně s poukazem na jejich účel, je stanovena záruka ochrany pro jakoukoliv osobu oprávněnou k odškodnění následků nehody způsobené motorovými vozidly, ať už jde o škodu či nemajetkovou újmu, jestliže zásah do osobní integrity člověka může představovat nejen fyzické, ale i psychické trauma.

Proč tedy slovenské pojišťovny nechtějí platit a proč soudy nevědí, zda jsou oprávněny přiznat pozůstalým obětí takovouto nemajetkovou újmu v penězích?

Co se týče Slovenska, chybičkou krásy může být neuspokojivá a sporná všeobecná úprava v slovenském Občanském zákoníku, který pojem nemajetková újma nedefinuje, ale ani blíže nespecifikuje možné případy jejího uplatnění. Ministerstvo spravedlnosti však hovoří o přípravách velké novely Občanského zákoníku, kromě jiného i v tomto směru. Dokončena má být do závěru roku 2014.

Aktuální úprava slovenského Občanského zákoníku, pokud jde o nemajetkové újmy:

Podle § 13 slovenského Občanského zákoníku „fyzická osoba má právo zejména dožadovat se, aby se upustilo od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby se odstranily následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nezdálo postačující zadostiučinění podle odstavce 1 hlavně proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích“.

Dosavadní úprava českého Občanského zákonníku umožnila vyplatit pozůstalých částkou 240.000 Kč, ale od 01.01.2014 nastala změna :

Podle § 2958 českého Občanského zákoníku „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“. Podle § 2959 českého Občanského zákoníku „při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“.

ESD o prejudiciální otázce rozhodl dne 24. října 2013 tak, byl vydán rozsudek C-22/12 ve znění, že jednotlivá ustanovení směrnice se mají vykládat v tom smyslu, že povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla má pokrývat i náhradu nemajetkové újmy způsobené blízkým osobám obětí usmrcených při dopravní nehodě, pokud její náhradu na základě odpovědnosti pojištěného za škodu upravuje vnitrostátní právo uplatnitelné ve sporu ve věci samé. A protože odpovědnost pojištěného, která podle vnitrostátního soudu v tomto případě vyplývá z § 2959 Občanského zákoníku, vznikla na základě dopravní nehody a měla občanskoprávní povahu, nic nenasvědčuje, že se na tuto odpovědnost nevztahuje vnitrostátní hmotné právo odpovědnosti za škodu, na které odkazují uvedené směrnice.

Tento judikát uvedl na pravou míru výklad ustanovení zákona o povinném smluvním pojištění a poskytl konečně prostor pro uplatňování takových nároků v podobě nemajetkové újmy, o nichž mělo být už dávno rozhodováno nejen u nás, ale i v ostatních členských státech a vydavané rozsudky ako například v Německu vyčíslili před několika lety hodnotu života až na 1,2 milionu eur.

A pokud jde o závaznost rozsudku Evropského soudního dvora pro SR a ČR? Ten je závazný ode dne vyhlášení nejen pro soud, který podal prejudiciální otázku, ale i pro soudy, které budou rozhodovat ve stejné věci o opravných prostředcích. Je logické, že pro další takovéto případy rozsudek zavazuje všechny soudy členských států „pro futuro“.

V konečném důsledku, v případě nároku na nemajetkovou újmu pozůstalých oběti dopravní nehody, ji bude možno uplatňovat soudní cestou i navzdory dosavadní slovenské a české úpravě v občanském zákoníku. Její výšku však může schválit pouze soud. Pojišťovna bude povinna uhradit nemajetkovou újmu v penězích ve výši uvedené v rozsudku soudu, a to z povinného smluvního pojištění viníka nehody. Uvidíme tedy, zda se judikatura slovenských a českých soudů v tomto směru změní, a bude se konečně přihlížet k pozůstalým, kteří ztratili svého blízkého příbuzného, což způsobuje neodstranitelný a trvalý zásah do jejich práva na rodinný život, a nebo raději pojišťovny zvýší pojistné!

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím