Autoři:

O tom, že daňové právo v ČR zažívá obecně prudký rozvoj recentní judikatury v důsledku změn praxe finanční správy, včetně skutečně kreativních interpretací některých rozhodnutí (např. ÚS ČR, sp. zn. II. ÚS 819/18, a jeho interpretace finanční správou), není sporu.

V poslední době jsem však zaznamenal novum, které jsem prvně považoval za pochybení jednotlivce, nicméně opakování napříč různými finančními úřady ve mě vzbudilo vážné podezření, že jde o novou strategii jak vyřešit (nejen) problém přetížení Odvolacího finančního ředitelství v Brně, ale i "vyřešit" některá odvolání "rychlejší cestou". O co jde? Popíši jeden případ, ostatní jsou totiž jak přes kopírák.

• Daňový subjekt podal ve lhůtě proti rozhodnutí (kterým je např. výměr pokuty) odvolání.
• Po určité době (týdny-měsíce) obdržel výzvu k odstranění vad podání § 112 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (Obsahuje-li podané odvolání vady, které brání řádnému projednání věci, vyzve správce daně odvolatele k doplnění podání s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů.) - obdobný postup jako u vad dle správního řádu.
• Odůvodnění je absencí všech náležitostí dle § 112 odst. 1 daňového řádu - a to konkrétně odst. 1 písm. d) (uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí) a odst. 1 písm. e) (označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která jsou uvedena v odvolání)
• Proti této výzvě se pochopitelně nelze odvolat ( § 109 odst. 2 daňového řádu).

Problém jsem shledal v tom, že vytýkané vady (dle mého názoru) dané odvolání ve skutečnosti nemělo.

V průběhu času jsem použil dvě různé strategie:

1. Na výzvu správce daně nereagovat
2. Na výzvu správce daně reagovat pouhým sdělením, že odvolání vytýkané vady neobsahuje.

První postup - nereagovat - vedl k zastavení řízení o odvolání dle § 112 odst. 3 daňového řádu (což se koneckonců podle poučení na výzvě k odstranění vad podání dalo očekávat), druhý postup - odpověď, že vady neobsahuje, nevedl zatím k žádné reakci správce daně.

Proti rozhodnutí o zastavení klient podal odvolání s odůvodněním, že odvolání obsahuje veškeré náležitosti a výzva správce daně není důvodná.

Odvolání proti rozhodnutí Územního pracoviště finančního úřadu pro hl. m. Prahu rozhodnutím Finančního úřadu pro hl. m. Prahu vyhověno v plném rozsahu a předmětné rozhodnutí o zastavení zrušeno.

Odůvodnění (s ohledem na skutečnost, že jde o živou věc, samotné odvolací řízení ještě neproběhlo, tedy jen rekapituluji) obsahuje mj. konstatování, že odvolání obsahuje nejméně 8 důvodů ( § 112 odst. 1 písm. d) DŘ), dva návrhy důkazních prostředků ( § 112 odst. 1 písm. e) DŘ), přičemž dále uvádí, že neoznačení důkazů by samo o sobě nebránilo projednání ve smyslu § 112 odst. 3 DŘ, kdy odvolání musí být skutečně "neprojednatelné".

Protože jde o věc, která se opakuje napříč více územními pracovišti, a výzva správce daně je na tolik "vadná" (vážně úředník přehlédne přes 8 důvodů, na konci podání dva návrhy důkazních prostředků uvozených odrážkami, to vše v úhrnu na dvou stranách textu?) postup správce daně navozuje spíše dojem, že jde o strategii, jak část odvolání "vyřešit" již na první instanci zastavením.

Pokud vezmeme v potaz, že chyby lze předpokládat spíše u osob zpracovávajících si daňová přiznání samy (či nějakou online službou, apod.) než u profesionálů, a které mohou proti pokutě brojit odvoláním psaným jimi samotnými namísto odborníka, pak zastavení odvolacího řízení bez věcného projednání může mnohem pravděpodobněji znamenat rezignaci ("měl jsem si vzít advokáta, napsal jsem to blbě, tak to teda musím zaplatit"), což vnímám jako nebezpečné. Přitom z hlediska "projednatelnosti" odvolání jsou náležitosti takové, že je splňuje patrně většina podání (komu, co napadám, proč).

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím