Autoři:

Nejvyšší soud v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 29 ICdo 7/2013 (29 Cdo 7/2013) judikoval, že pokud bylo v rozhodnutí ignorováno platné právo, tak pro jiné právní posouzení pohledávku popřít nelze a to i kdyby v rozhodnutí žádné právní posouzení nebylo, pokud se jednalo o rozsudek pro uznání nebo o platební rozkaz.

Tento přístup mi přijde krajně nespravedlivý, pokud má insolvenční správce chránit zájmy ostatních věřitelů. Proto se pokusím odkázat na možné cesty.

Ústavní soud v rozhodnutí vydaném pod sp. zn.: II. ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 judikoval:

Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. ... Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem.

Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn.: 101 VSPH 334/2019 ze dne 13.6.2019 judikoval:

U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění ( § 157 odst. 3 o. s. ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.

Byť i v rozhodčím řízení přichází v úvahu přiměřené užití ust. § 153a o. s. ř., a tudíž rozhodce může věc rozhodnout rozhodčím nálezem pro uznání, nelze z odůvodnění rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou dovodit, že by takovou povahu měl. Rozhodce sice dlužníka před jeho vydáním vyzval, aby se k rozhodčímu návrhu ve lhůtě 30 dnů vyjádřil, není však již zřejmé, zda a jaká poučení rozhodce byla v souvislosti s touto výzvou dlužníku poskytnuta. Nelze tedy vycházet z toho, že následně vydaný rozhodčí nález byl vydán ve smyslu ust. § 153a o. s. ř. za užití ust. § 30 z. č. 216/1994 Sb. ... Rozhodčí nález rozhodce JUDr. Evy Vaňkové tak nelze hodnotit jako rozhodčí nález pro uznání a rozhodce byl povinen vydaný rozhodčí nález řádně odůvodnit včetně řádného právního posouzení nároku.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn.: 15 ICm 796/2019 ze dne 10.7.2019 judikoval:

Nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 je podle názoru soudu nutné vykládat tak, že v případě, kdy by věřiteli v konečném důsledku bylo přiznáno právo na plnění jsoucí v rozporu s dobrými mravy (v oné věci excesivní úroky z prodlení, se zřetelem na text odůvodnění nálezu však nelze výklad zužovat jen na tento zajišťovací institut a exekuční řízení), je meritornímu přezkumu za účelem zachování práva na soudní ochranu dlužníků otevřen i exekuční titul.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím