Autoři:

Když jsem před rokem ve článku Víra v údaje evidované katastrofickým úřadem vkládal velkou naději do senátu doc. Michaely Židlické, nebyla má naděje, že bude vydáno spravedlivé a srozumitelné rozhodnutí, zklamána.

Dne 16. 10. 2007 totiž Plénum Ústavního soudu v řízení vedeném pod sp. zn.: Pl. ÚS 78/06, zahájeném na návrh senátu Nejvyššího soudu (22 Cdo, JUDr. Jiří Spáčil) dospělo k závěru, že odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 občanského zákoníku se - není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak - smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká.

Ústavní soud dále v rozhodnutí formuloval již JUDr. Spáčilem dříve prosazovaný závěr, že při odstoupení od smlouvy musí prodávající tomuto jednání přizpůsobit též způsob ochrany svých práv. Příslušný nárok založený ustanovením § 457 občanského zákoníku je nárokem toliko obligačním, nikoli věcným. Z tohoto důvodu tak nemůže být postupováno dle § 126 občanského zákoníku a použito žaloby vlastnické, nýbrž žaloby na plnění. Ustanovení § 458 občanského zákoníku pak předvídá právě ty situace, kdy kupující I není objektivně schopen poskytnuté plnění vrátit a ukládá povinnému poskytnutí peněžité náhrady. Došlo-li k řádnému převodu vlastnického práva na kupujícího II, není prodávajícímu ani kupujícímu I dán žádný právní titul, o který by mohli opřít žalobu na vydání.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím