Ústavní soud o postupu exekutora
Milan Kvasnica, 19. 01. 2008 v 23:13
Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn.: I. ÚS 752/04 opětovně připomenul jeden ze základních principů exekučního řízení - zákonnou ochranu majetku povinného (v rozsahu převyšujícím vymáhanou pohledávku s příslušenstvím), který se na ústavní úrovni odvozuje z čl. 11 odst. 1 Listiny. Z této ochrany vyplývá, že také v exekuci prováděné soudním exekutorem dle exekučního řádu je kategoricky nezbytné, aby exekuční příkazy směřovaly toliko ke spolehlivému uspokojení pohledávky oprávněného a s tím spojených nákladů exekuce a neznamenaly pro povinného likvidační opatření tím, že paralyzují jeho životní či hospodářské funkce. Také pro exekutora, jako orgán veřejné moci, platí princip vycházející z čl. 2 odst. 2 Listiny. Další ústavní princip, tj. princip proporcionality, obsažený i v § 58 odst. 2 exekučního řádu a § 263 obč. soudního řádu je dále rozveden v novelizovaném ustanovení § 47 odst. 1 exekučního řádu ve znění zákona č. 133/2006 Sb., podle kterého je exekutor povinen zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.
Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že soudní exekutor JUDr. J. P., Ph.D., jako orgán veřejné moci, vázaný ústavním pořádkem (viz § 2 exekučního řádu) uvedené principy vydáním dalších exekučních příkazů a zejména pak exekučního příkazu na prodej podniku nerespektoval a v důsledku tohoto postupu pak účtoval další náklady exekuce, např. odměnu správce podniku. Postup exekutora, tak jak vyplývá ze soudního spisu, je možno označit za extenzivně vybočující ze zákonného a ústavního rámce, až za svévolný, svědčící o snaze vytvořit povinnému (postupnou blokací celého jeho majetku) takové podmínky, aby byl nucen zaplatit náklady exekuce ve výši podle exekutorova právního názoru. Tímto nezákonným postupem bylo stěžovateli po několik měsíců znemožněno nakládat se svým majetkem v rozsahu, který byl neproporcionální k výši pohledávky, jež měla být provedením exekuce uspokojena (aniž by exekutor učinil byť jen jediný úkon směřující k realizaci jím vydaných exekučních příkazů a tím k provedení exekuce), což vede ve svých důsledcích k porušení stěžovatelova práva na ochranu majetku. V této souvislosti je třeba připomenout, že exekuční titul zněl na pohledávku ve výši 5 261 822,42 Kč s příslušenstvím, leč exekuční příkazy byly postupně vydávány na další majetek, včetně prodeje celého bytového družstva jako podniku, v řádu stamiliónů korun.
Názory k článku Ústavní soud o postupu exekutora:
Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím