Autoři:

Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 30 Cdo 2401/2014, že nelze souhlasit s tím, že právní vztah založený spotřebitelskou smlouvou neumožňuje účastníkům vyloučit soudní jurisdikci uzavřením rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky. Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu se podává, že i ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze připustit, resp. nelze takové ujednání považovat (bez dalšího) za nepřiměřenou podmínku ve smyslu Směrnice Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a § 56 obč. zák., a nemůže proto sama o sobě přivodit její neplatnost. K závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy (doložky) je zapotřebí zejména individuální posouzení její formulace a jejího obsahu obecným soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 33 Cdo 3121/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. října 2011, sp. zn. II. ÚS 3057/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

Jakkoliv posuzování platnosti rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě bylo v judikatuře řešeno především v souvislosti s verifikací, zda taková doložka obsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, příp. zda neodkazuje na rozhodčí řád vydaný subjektem, jenž není stálým rozhodčím soudem, neznamená to, že by předmětem posuzování platnosti rozhodčích doložek nemělo být důsledné posuzování dalších okolností, za kterých k uzavření doložky došlo. V této souvislosti je zapotřebí zmínit závěr Ústavního soudu (byť učiněný jako obiter dictum) v nálezu ze dne 24. října 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12, ve kterém bylo vyloženo, že ustanovení o spotřebitelských smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, který je z povahy věci slabší smluvní stranou. Smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokuty v hrubě nepřiměřené výši za krátkodobé prodlení s platbou splátek, je třeba v soudních sporech podrobovat posouzení, zda nejsou v rozporu s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že spotřebitel smlouvu podepsal a s podmínkami smlouvy souhlasil (viz též nález sp. zn. I. ÚS 199/11).

Podobnou optikou je třeba pohlížet také na uzavřené rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky. Pokud by totiž spotřebitel neměl prakticky žádnou možnost v procesu uzavírání takové rozhodčí smlouvy či doložky podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace by byla postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele chce-li dosáhnout poskytnutí určité půjčky, resp. úvěru - pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření rozhodčí smlouvy (doložky) učiněný podnikatelem, tedy včetně podnikatelem určeného (určených) rozhodce (rozhodců), pak by stěží bylo možno hovořit o tom, že i za takto popsané skutkové a právní konstelace by byly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele coby (presumované) slabší smluvní strany. Ve skutečnosti by se totiž jednalo o podnikatelem předem nastavená kritéria vůči spotřebiteli, zde i v otázce určení konkrétních jmen rozhodců, bez jakékoli možnosti spotřebitele spolupodílet se na obsahu takové rozhodčí smlouvy či doložky. Co do důsledku by se tak jednalo o stav obdobný formulářovým smlouvám. Pak by se v takové situaci stěží mohlo jednat o kritéria, která souzní se smyslem a účelem shora vyložené právní úpravy a judikatury na úseku ochrany spotřebitele.

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím