Lexforum.cz - Milan Kvasnica: Nicotný rozhodčí nález a vliv na promlčení pohledávky, 3. dějství

První dějství bylo v roce 2014:http://www.lexforum.cz/510

Druhé dějství pak v roce 2016: http://www.lexforum.cz/611

Letos stejnou linii držel Nejvyšší soud v rozhodnutí NSČR 33 Cdo 3774/2017 a toto rozhodnutí následně podržel Ústavní soud, sp. zn.: II. ÚS 2035/19 - jednalo se však o otázku rozhodčího nálezu vydaného před 11.5.2011

U rozhodčích nálezů vydaných po 11.5.2011 by však situace mohla být jiná. Ústavní soud 4. června 2019 v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. II. ÚS 996/18 judikoval:

Z hlediska promlčení nároku věřitele jsou zásadní okolnosti využití neplatné rozhodčí doložky. Zahájení rozhodčího řízení obecně vede ke stavění promlčecí lhůty i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Tento závěr však nemůže platit v případech, kdy nebankovní úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přestože je znalá příslušné judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek a zároveň si je vědoma skutečnosti, že jí uzavřená smlouva takovou problematickou rozhodčí doložku obsahuje (obdobně již usnesení ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. II. ÚS 1273/17).

Ústavní soud má za neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které neoprávněným zahájením rozhodčího řízení poškodily práva svých dlužníků jako slabší strany, přičemž tento krok může vyústit v nepříznivé důsledky v dlužníkově sféře právní i osobní. Ochrana takto nabytých práv věřitele stojí mimo účel civilního procesu, respektive mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému [nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (N 21/64 SbNU 205)].

Později pak Ústavní soud v rozhodnutí vydaném dne 17. července 2019 pod sp. zn. I. ÚS 1091/19 judikoval shodně.

„Rozhodcovská doložka, ktorá bola súčasťou dojednaných obchodných podmienok medzi stranami, nastolila subjektívny stav právnej istoty a právny predchodca sťažovateľky dôvodne vychádzal z tohto dojednania, keď si právo proti žalovanej uplatnil na rozhodcovskom súde. V čase tohto jeho úkonu nemal žiaden dôvod na to, aby rozumne predpokladal opak, ktorý spočíval v neskoršom posúdení neplatnosti rozhodcovskej doložky. Bolo by v rozpore s právnou istotou nastolenou stranami uzavretou zmluvou, aby sťažovateľka neplatnosť rozhodcovskej doložky predpokladala a konala v protiklade s ňou tak, že by si právo zo zmluvy uplatnila na súde. Sťažovateľka dôvodne vychádzala z nespochybneného zmluvného dojednania a nárok si uplatnila na inom na základe zmluvy príslušnom orgáne. Stotožnenie sa so správnosťou záveru, že dojednaný a dovtedy, čo sa týka právomoci, nespochybnený rozhodcovský súd, nie je iným príslušným orgánom podľa § 112 Občianskeho zákonníka, by nevyhnutne viedlo nielen k tomu, že by sťažovateľka musela konať neracionálnym spôsobom, ale aj k popretiu zmyslu § 112 Občianskeho zákonníka, ktorého účelom je ochrana oprávnenej osoby pred plynutím premlčacej doby v prípade riadneho uplatnenia nároku v konaní, ktoré neviedlo k jeho právoplatnému priznaniu alebo ku skutočnému vymoženiu, a preto tento výklad popiera účel a význam aplikovaného zákonného ustanovenia, čo vedie k jeho rozporu so základnými právami sťažovateľky.“

III. ÚS 486/2018 z 15.04.2021

rovnako tiež IV. ÚS 459/2022-52 z 10.01.2023